http://cs.dbpedia.org:8890/data/Betelgeuze.atom2024-03-28T19:00:42.110332ZOData Service and Descriptor Documenthttp://cs.dbpedia.org/resource/Betelgeuze2024-03-28T19:00:42.110332ZRinehartGuinan2JohnT. Verhoelst, S. T. Ridgway, a další4Milano23Willmann-Bell, inc.1Il ViaggiatoreMass Motions in the Photosphere of BetelgeusePeriodicities in the Ultraviolet Flux of α OrionisMartin366Garzanti551BrownMargarita544545http://www.iop.org/EJ/article/0004-637X/551/2/1073/51800.text.html113271J.Betelgeuse (z arabského يد الجوزاء Jad al-džauzā) je po Rigel (beta Ori) druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Orionu. Pouhým okem je rozeznatelná i její oranžovo-červená barva. Zdánlivá jasnost se časem mění – kolísá v rozmezí 0,3 až 1,3 mag (průměr 0,58 (Budeme-li brát v úvahu tento průměr, je Betelgeuze nejjasnější hvězdou z těch, které nejsou nejjasnější ve svém souhvězdí.)), jedná se totiž o polopravidelnou proměnnou hvězdu.2061Publications of the Astronomical Society of the Pacific16400241On the alpha Orionis triple system10.3+07° 10552009-02-03UitenbroekLindstromGoldbergTrieste10.1088Plez−5,14Magnetic activity in late-type giant stars: Numerical MHD simulations of non-linear dynamo action in BetelgeuseD.červenec1.28Betelgeux, Beteigeux, FK5 224, ADS 4506 P, IRAS 05524+0723, PPM 149643, YZ 7 2503A. K. DupreeISBN 88-89150-32-7Graham M.Mary GribbinH.1.85http://www.geocities.jp/toshimi_taki/atlas_85/atlas_85.htm25012009-02-10ISSN 0004-637XISBN 88-491-1832-5a dalšíPoloha Betelgeuze v souhvězdí OrionuThe Astrophysical JournalArsen R. Hajian, J. R. Houck, Yervant TerzianB.Yale University PressOriWenheim, Germany+21,91 km/sStardust: Supernovae and Life—The Cosmic ConnectionA Spatially Resolved, Semiempirical Model for the Extended Atmosphere of α Orionis675Measurement of the diameter of alpha Orionis with the interferometer24L127-L128PDFJ2000,0S. T. Ridgway, V. Coud´e du Foresto, B. Mennesson, W. A. Traub, M.G. LacasseSpatially Resolved Hubble Space Telescope Spectra of the Chromosphere of α Orionis2009-02-111.59Courier Dover PublicationsK.Oxford University PressISBN 88-11-50517-8Donald Howard423418E. H. Wishnow, D. D. S. Hale, B. WalpLe stelle: nascita, evoluzione e morteAstronomy and AstrophysicsISBN 0-933346-90-5Modeling the Variable Chromosphere of α Orionis386Enciclopedia di astronomia e cosmologiaISBN 0-521-80084-6529GribbinISBN 0-521-45885-4NovaraBolognaToshimi TakiISBN 0-300-09097-8BetelgeuzeL'Universo - Grande enciclopedia dell'astronomia18451986-09-01145630A Systematic Change with Time in the Size of BetelgeuseDavid H.90000CLUEB7732009-08-04Betelgeuse (z arabského يد الجوزاء Jad al-džauzā) je po Rigel (beta Ori) druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Orionu. Pouhým okem je rozeznatelná i její oranžovo-červená barva. Zdánlivá jasnost se časem mění – kolísá v rozmezí 0,3 až 1,3 mag (průměr 0,58 (Budeme-li brát v úvahu tento průměr, je Betelgeuze nejjasnější hvězdou z těch, které nejsou nejjasnější ve svém souhvězdí.)), jedná se totiž o polopravidelnou proměnnou hvězdu. Je jedním z vrcholů asterismu Zimní trojúhelník spolu se Siriem (alfa CMa) a Prokyonem (alfa CMi).Betelgeuse je červený veleobr spektrální třídy M1-2Iab, nachází se již v tedy poměrně pokročilé fázi svého vývoje. Vykazuje polopravidelnou proměnnost s periodou asi 2 300 dní (cca 5,8 let). Vzdálenost od Země byla odhadnuta před několika lety na 427 ly, nedávno zopakovaná měření paralaxy však podala vyšší hodnoty v rozmezí přibližně od 600 do 640 ly (některé starší prameny hovoří až o téměř dvojnásobné vzdálenosti). Hvězda je i přesto nadále naším nejbližším červeným veleobrem.Pozemní měření úhlového průměru naznačují, že je Betelgeuse se svými enormními rozměry jednou z největších zdokumentovaných hvězd. Odhadovaný poloměr činí cca 800 milionů až 1 miliarda km (v průměru se uvádí 4,6 AU, tj. asi 1 000 slunečních poloměrů). Pokud by byla umístěna do středu sluneční soustavy, vnější okraj by zasahoval téměř až k oběžné dráze Jupitera.Díky své obrovské sálavé ploše je Betelgeuse až 135 000× svítivější než naše hvězda, což ji činí jednu z nejjasnějších známých hvězd vůbec. Tato světelnost nemůže být způsobena jen velkou plochou, a proto se astronomové domnívají, že krom toho disponuje hvězda vysokou hmotností (přibližně 15 až 20násobek hmotnosti sluneční). Kvůli tomu je dost dobře možné, že ukončí svůj život v podobě supernovy.Betelgeuse je v porovnání s ostatními hvězdami v Orionu dost starý objekt (většina z nich je mnohem mladší), vzhledem k ostatním mimo souhvězdí je ale velice mladý. S největší pravděpodobností již vyčerpala vodík ve svém jádře a v současné době tedy získává energii z termonukleární reakce helia na uhlík a kyslík. V Hertzsprung-Russelově diagramu se posunula z hvězdy hlavní posloupnosti vlivem zvětšení a ochlazení na červeného veleobra. Patří též k jedné z mála hvězd, kterou se podařilo vyfotografovat pozemními i vesmírnými dalekohledy jako disk, ne jen jako jasnou skvrnu. Má také ze souhvězdí největší vlastní pohyb.Některá experimentální pozorování prováděná v první polovině osmdesátých let minulého století naznačují, že je Betelgeuze vícenásobný systém složený nejméně ze tří složek. Ovšem ani další pozorování tuto možnost bezpečně nepotvrdila.Jméno Betelgeuze pochází z arabského يد الجوزاء - Jad al-Džauzā („ruka obrova“), po zkomolení a následném překladu ve středověku بد الجوزاء - Bad al-Džauzā (vhodněji ابط الجوزاء - Ibţ al-Džauzā), což dnes znamená „podpaží“ nebo „rameno obra“.598TuthillMonthly Notices of the Royal Astronomical Society290DorchThe Stars: Their Structure and EvolutionFotosféra a magnetické pole3082009-06-25DoverAbbondiOwen0.58Townes285PhiladelphiaR. J.2.11Edward F.The outer atmosphere of the M-type supergiant α Orionis: K I 7699 Å emissionJohn Wiley & Sons, IncorporatedBetelgeuzeCambridge, USA19213Hotspots on late-type supergiants2007-06-20R. W. Noyes, F. Roddier, P. Nisenson, R. V. StachnikTaki's 8.5 Magnitude Star AtlasPeter G.Tirion, Sinnott101964http://adsabs.harvard.edu/abs/1997AJ....114..837N195820082009Menzel200020012002α977Atlante illustrato dell'Universo2004květen200520062007398011994Harper1997199819842009-02-0119851987SanditD. van Buren, Y. Cao, R. DganiWeinerK.-H. Hofmann1, M. Benisty, a dalšíG.Orion10092009-02-08KendallCambridge58135Actually the largest star in the northern hemisphere.itAlpha Orionis (Betelgeuse)angličtinaMattei+07SR cZřejmě nejjasnější hvězda na severní polokouli.CliffF. G. Pease,Perrin96116114112The surface structure and limb-darkening profile of BetelgeuseFred837Bulletin of the American Astronomical SocietyUniverso in evoluzione dalla nascita alla morte delle stelleSky Atlas 2000.0 - Second Editionhttp://www.aanda.org/index.php?option=article&access=standard&Itemid=129&url=/articles/aa/full/2002/18/aa1634/aa1634.right.htmlMartha EvansBaldwin, J. E.; Boysen, R. C.; Haniff, C. A.; et al.2007-06-212008-03-10Cambridge University PressA New VLA-Hipparcos Distance to Betelgeuse and its Implications2010-07-10C. H.S. A.Spatially resolving the inhomogeneous structure of the dynamical atmosphere of Betelgeuse with VLTI/AMBER*On a Possible Close Companion to αOriThe Cambridge Star Atlas 2000.0The Astronomical Journal53SeptemberJanet A.2007-07-20ISSN 0004-6280Observing Variable Stars2001-04-20129ISBN 978-0-471-70410-2E. O.27989Leo147107317De AgostiniStructure and Evolution of the Stars1097dubenGrayISBN 88-7307-326-31101BetelgeuseBurnsA. K. Dupree, R. L. GillilandISBN 88-365-3679-4BetelgeuseS. B. F.C.John Herschel, prosinec 18527451TirionLobel198Karovska2009-06-17P.11386433684075The Astrophysical Journal LettersBetelgeuseMartinBetelgeuse – NASA.jpg249The close circumstellar environment of Betelgeuse - Adaptive optics spectro-imaging in the near-IR with VLT/NACOUranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°0The Brightest Stars: Discovering the Universe through the Sky's Most Brilliant StarsNoriega-Crespo1450252009-06-1816A Parsec-Size Bow Shock around Betelgeuse10.1051440OrionISBN 0-943396-14-X5srpen 199758PickoverISBN 0-691-08044-5Chris A. Haniff, John E. Baldwin10.1086ISBN 0-521-62755-9ISBN 0-486-21099-52004-02-04381322487Uranography: Or, A Description of the Heavens; Designed for Academics and Schools; Accompanied by an Atlas of the HeavensOxfordThe variability of alpha OrionisM2IabISBN 0-19-514874-6Richmond, Virginia, USAP. Nisenson, R. Noyeszáří4W.1640MichelsonThe Stars of HeavenSchwarzschild2008454A.Interferometric observations of the supergiant stars α Orionis and α Herculis with FLUOR at IOTADavid F.1997Editoriale ScienzaOhnakaDe BlasiTayler697The Friendly Stars: How to Locate and Identify ThemKervellaSCHAAFhttp://adsabs.harvard.edu/abs/2008AJ....135.1450G7.63AlexanderCambridge, Velká BritánieAA.VVLEVY260Martin SchwarzschildStelle, galassie e misteri cosmicienTirion, Rappaport, LoviPrecision Measurements of the Diameters of α Orionis and ο Ceti at 11 Microns+07° 24' 25"A. A.55288L11–L16Princeton University PressD. L. Lambert7.7Alexander Brown, Jeremy LimBetelgeuse950α~35002009-02-068