Cognomen
Cognomen (latinsky dosl. spolujméno, pl. cognomina) tvořilo třetí část římského jména (viz nomen). Původně cognomina charakterizovala svého nositele podle určitého typického znaku (srov. cicero hrášek), později se však dědila v rámci rodu (gens); cognomen obvykle přejímal nejstarší syn. Protože cognomen sloužilo především pro rozlišení jednotlivých osob, můžeme jej považovat za jakéhosi předchůdce našeho příjmení, které se ovšem v Evropě objevuje až během 18.
16930
cognomen
cognomina
Cognominální
příjmení
cognomin
Cognomen
1066
Cognomen (latinsky dosl. spolujméno, pl. cognomina) tvořilo třetí část římského jména (viz nomen). Původně cognomina charakterizovala svého nositele podle určitého typického znaku (srov. cicero hrášek), později se však dědila v rámci rodu (gens); cognomen obvykle přejímal nejstarší syn. Protože cognomen sloužilo především pro rozlišení jednotlivých osob, můžeme jej považovat za jakéhosi předchůdce našeho příjmení, které se ovšem v Evropě objevuje až během 18. století.Propuštění otroci přibírali jako cognomen své dosavadní jméno, praenomen a nomen gentile však dostávali od svého pána.Od cognomen se rozlišuje agnomen, tedy jméno přídavné, které označovalo svého nositele na základě jeho (vojenských) úspěchů (např. Africanus, Germanicus).
22934
15910224