. . . . . . . . . . . "Francesca Crispiho"@cs . . . "2273"^^ . "Francesco Crispi"@cs . . . . . . . . . . . . . . . . . "Francesco Crispi (4. \u0159\u00EDjna 1818, Ribera \u2013 11. srpna 1901, Neapol) byl italsk\u00FD politik a pr\u00E1vn\u00EDk, \u00FA\u010Dastn\u00EDk boj\u016F v obdob\u00ED risorgimenta, dvakr\u00E1t p\u0159edseda vl\u00E1dy.Svou kari\u00E9ru za\u010Dal jako pr\u00E1vn\u00EDk v Neapoli. V letech 1848\u20131849 se \u00FA\u010Dastnil revolu\u010Dn\u00EDch boj\u016F na \u00FAzem\u00ED Kr\u00E1lovstv\u00ED oboj\u00ED Sic\u00EDlie. Proto\u017Ee podporoval republik\u00E1nskou \u010Dinnost Giuseppa Mazziniho, musel z Piemontu odej\u00EDt do exilu. \u00DAto\u010Di\u0161t\u011B na\u0161el na Malt\u011B, kde se o\u017Eenil, pozd\u011Bji v Pa\u0159\u00ED\u017Ei a v Lond\u00FDn\u011B."@cs . . . . "15966537"^^ . . . . . . . . "Francesco Crispi"@cs . . . . . . . . . "32"^^ . . . . . . . . "1314546"^^ . "Francesco Crispi (4. \u0159\u00EDjna 1818, Ribera \u2013 11. srpna 1901, Neapol) byl italsk\u00FD politik a pr\u00E1vn\u00EDk, \u00FA\u010Dastn\u00EDk boj\u016F v obdob\u00ED risorgimenta, dvakr\u00E1t p\u0159edseda vl\u00E1dy.Svou kari\u00E9ru za\u010Dal jako pr\u00E1vn\u00EDk v Neapoli. V letech 1848\u20131849 se \u00FA\u010Dastnil revolu\u010Dn\u00EDch boj\u016F na \u00FAzem\u00ED Kr\u00E1lovstv\u00ED oboj\u00ED Sic\u00EDlie. Proto\u017Ee podporoval republik\u00E1nskou \u010Dinnost Giuseppa Mazziniho, musel z Piemontu odej\u00EDt do exilu. \u00DAto\u010Di\u0161t\u011B na\u0161el na Malt\u011B, kde se o\u017Eenil, pozd\u011Bji v Pa\u0159\u00ED\u017Ei a v Lond\u00FDn\u011B. Do It\u00E1lie se vr\u00E1til v roce 1859 v dob\u011B druh\u00E9 italsk\u00E9 v\u00E1lky za nez\u00E1vislost. Byl jedn\u00EDm z hlavn\u00EDch \u00FA\u010Dastn\u00EDk\u016F expedice tis\u00EDce, organizovan\u00E9 Garibaldim proti Kr\u00E1lovstv\u00ED oboj\u00ED Sic\u00EDlie. V roce 1860 byl jedn\u00EDm z tv\u016Frc\u016F sicilsk\u00E9 prozat\u00EDmn\u00ED vl\u00E1dy a ministrem. Od roku 1861 p\u016Fsobil jako poslanec prvn\u00EDho italsk\u00E9ho parlamentu, \u010Dlen extr\u00E9mn\u00ED levice, ale ji\u017E v roce 1864 se rozhodl p\u0159ipojit se k monarchist\u016Fm. V prosinci roku 1877 se stal ministrem vnitra ve vl\u00E1d\u011B Agostina Depretisa, nicm\u00E9n\u011B v b\u0159eznu 1878 byl nucen odstoupit v d\u016Fsledku mravnostn\u00EDho skand\u00E1lu a obvin\u011Bn\u00ED z bigamie. Byl premi\u00E9rem od ledna roku 1887 do 31. ledna 1891 a znovu po Giovannim Giolittim od 15. prosince 1893 do 4. b\u0159ezna roku 1896. Zak\u00E1zal socialistickou stranu a potla\u010Dil povst\u00E1n\u00ED d\u011Bln\u00EDk\u016F a chud\u00FDch roln\u00EDk\u016F na Sic\u00EDlii v letech 1893 a\u017E 1894 (fasci rivoluzionari). Jako horliv\u00FD zast\u00E1nce politiky Bismarcka byl p\u0159\u00EDznivcem Trojspolku a otev\u0159en\u00FDm nep\u0159\u00EDtelem Francie. Inicioval a podporoval v\u0161echny akce k roz\u0161\u00ED\u0159en\u00ED koloni\u00E1ln\u00ED expanze ve V\u00FDchodn\u00ED Africe. Po por\u00E1\u017Ece u Adwy muset podat demisi. N\u011Bkte\u0159\u00ED historici se domn\u00EDvaj\u00ED, \u017Ee jeho n\u00E1zory a styl \u0159\u00EDzen\u00ED byly vzorem pro Benita Mussoliniho."@cs .