Osvobozené divadlo
Osvobozené divadlo byla pražská avantgardní divadelní scéna založená jako divadelní sekce Devětsilu v závěru roku 1925 a oficiálně vystupující od února roku 1926.Počátky souboru, který působil v začátcích Osvobozeného divadla sahají až do roku 1923, kdy student filosofické fakulty Jiří Frejka se svými přáteli, studenty dramatického oddělení Pražské konzervatoře a elévy Národního divadla (k nimž patřili nebo v letech 1923–1925 postupně přibyli mj.
41223
Divadle V+W
Osvobozeným divadlem
Osvobozené divadlo
Osvobozeném
Osvobozenému divadlu
V+W
Divadlo Voskovce a Wericha
Divadle Voskovce a Wericha
Osvobozeného divadlo
Osvobozené
Osvobozeného
Spoutané divadlo
Voskovec a Werich
Osvobozeného divadla
Osvobozeném divadle
Osvobozeném divadle v Praze
429
Osvobozené divadlo byla pražská avantgardní divadelní scéna založená jako divadelní sekce Devětsilu v závěru roku 1925 a oficiálně vystupující od února roku 1926.Počátky souboru, který působil v začátcích Osvobozeného divadla sahají až do roku 1923, kdy student filosofické fakulty Jiří Frejka se svými přáteli, studenty dramatického oddělení Pražské konzervatoře a elévy Národního divadla (k nimž patřili nebo v letech 1923–1925 postupně přibyli mj. Jarmila Horáková, Miloš Nedbal, Miloslav Jareš, Míra Holzbachová, Václav Trégl, Iša Krejčí, František Vnouček, Světla Svozilová, Stanislav Neumann, Vlasta Petrovičová, Bedřich a Otto Rádlové, František Salzer, Nina Bártů, architekt Antonín Heythum a další) vytvořil Volné sdružení posluchačů dramatické konzervatoře pražské, hrající s laskavým svolením rektorátu, resp. žižkovskou Zkušební scénu. Dne 15. května 1923 uvedl soubor v režii Jiřího Frejky v pražské Měšťanské besedě jeho vlastní hru Kithairon, označenou jako "pseudokomedii" a inspirovanou Apollinairem.Jeho počátečním cílem byla kritika společnosti, divadlo bylo silně levicově orientováno, rozděleno na vůdce a personál. Jeho uměleckými vůdci byli Jiří Frejka, Jindřich Honzl, Emil František Burian. Tato divadelní scéna byla poměrně silně ovlivněna dadaismem, futurismem a později i poetismem. Programově se především chtěla lišit od naturalistického pojetí divadelní práce, jak ho prezentovala velká "kamenná" divadla. Kladl se důraz na fantazii herců i diváků, na překonání odstupu mezi jevištěm a hledištěm. Název Osvobozené divadlo mu dal v říjnu roku 1925 Jiří Frejka, podle německého překladu knihy ruského režiséra Alexandra Tairova Das entfesselte Theater (vyd. 1923, Potsdam, Gustav Kiepenheuer Verlag), tj. Odpoutané divadlo či Nespoutané, (odpoutané od strnulého dramatického umění). Knihu Frejka znal a obdivoval. Popud k tomuto pojmenování získal Frejka zřejmě od Karla Teiga, významného člena Devětsilu.V tomto divadle byla uváděna díla G. Apollinaira, A. Jarryho, J. Cocteaua, André Bretona, F. T. Marinettiho a V. Nezvala. Dále se prosadilo moderní pojetí scény tj. velký důraz na světla, na scéně tančily skupiny dívek, cílem bylo „vtáhnout“ diváka do děje, čímž se dostával do kontaktu s hercem.
27
1210
Milan
6
Obrys-Kmen
Obrys-Kmen
Blahynka
2012
Nespoutatelné Osvobozené
26
14246
16122949