| dbpedia-owl:abstract
|
- Velikost a členění domu záviselo na postavení rodiny v staroegyptské společnosti.Staroegyptská sídliště dělíme do tří druhů: neplánovaná, plánovaná a s volnou zástavbou. Nejčastěji se objevují typy sídlišť, které se vyvíjeli živelně z iniciativy obyvatel. Dochází zde k zástavbě prostoru a vzniku podivných půdorysů budov, ulice nejsou pravidelné a rovné. Jakmile došlo k obehnání města hradbami, museli lidé stavět i dvoupatrové domy. Jen paláce a chrámy obklopeny pevnou a vysokou zdí zaručovaly klid a pravidelné členění budov.Podle vyobrazení ve vesetských hrobkách si můžeme představit přibližný vzhled patrových domů velmožů ve velkoměstech. V přízemí, případně i v suterénu, bývaly dílny řemeslníků, výrobny potravinářského zboží (pekárny, sladovny,kuchyně), chlévy a sklady. V prvním patře měl majitel domu několik místností pro přijímání hostí a vedení úřední agendy. Teprve v druhém patře bylo jeho soukromé obydlí s jídelnou, ložnicí, snad i s koupelnou a oddělenou částí pro ženy-harémem.Patra spojovalo schodiště, které pokračovalo až na plochou střechu. Na ní byl dostatek prostoru pro sýpky, zásoby topiva nebo i pro lehký přístřešek, kde bylo možno příjemně posedět nebo i spát v chladivém severním vánku. Někdy se tam vešlo i skromné obydlí sloužících.Druhý urbanistický typ – plánovitě budovaná sídla, z nichž známe Lahún, Achetaton nebo Dér el-Medínu, měla pravidelnější, často pravoúhlý půdorys, zároveň se však v nich zřetelněji projevovala sociální příslušnost jejich obyvatel.Například město Achetaton obsahovala velké chrámy, budovy úředníků, obrovské zahrady ve kterých byly bazény s rybami a vodními rostlinami. V zadní části zahrady stála na podezdívce vlastní rezidence, do níž vedlo schodiště a honosné sloupové průčelí. Vestibulem se vstupovalo do recepčního sálu. Tento rozlehlý, k severu orientovaný prostor zakrýval plochý strop, podpíraný čtyřmi až dvanácti dřevěnými sloupy o výšce přes tři metry. Omítku stěn pokrýval bílý štuk s malovanými rostlinnými, zvířecími a geometrickými motivy. Vzduch odváděla vysoko ve zdech malá okna, která umožňovala větrání, ale chránila před přímými paprsky pálícího slunce. Uprostřed místnosti bylo do podlahy, dlážděné kamennými deskami, zapuštěno ohniště. Hosté seděli na hliněných lavicích nebo na rohožíchna zemi.Vnitřní části domu, které sloužily za vlastní obydlí majitele, obklopovaly centrální převýšený čtvercový sál se stropem podpíraným zpravidla čtyřmi čtyřmetrovými sloupy, takže světlo a vzduch do něho vnikaly shora. U zadní stěny stálo sedadlo pro pána a paní, opodál nádržka s vodou na umývání a domácí oltář. Také stěny tohoto sálu zdobily fresky. Z něho se vcházelo do řady menších pokojů, z nichž nejcharakterističtější byla ložnice s výklenkem pro lůžko v nejjižnější ztluštělé zdi domu. Izolovala spáče od okolního ruchu, v létě ho chránila před vedrem, a naopak v zimě akumulovala více tepla. K ložnici přiléhala šatna, koupelna a záchod. Zvláštní pokoj, dříve považovaný za ,,ženský", vykládá Crocker jako pracovnu pána domu. Schodištěm bylo možno vystoupit na plochou střechu, kde stála k severu otevřená lodžie, vhodná k posezení i ke spaní za velkých veder. Vily celkově měly 20 až 28 místností.Mnohem více víme o hrobech, kde mrtví měli spočinout v klidu a míru. Hroby jsou velmi honosné, protože Egypťané unaveni z neúnavné práci na ,,zemi´´ doufali v klid aspoň po smrti.Pozůstatky staroegyptských měst a vesnic, – většina z nich je pohřbena pod nánosy bahna z Nilu a většina věcí se rozpadla vlhkem, archeologové obvykle najdou je nepatrné zbytky denních potřeb a cenností.Nelze se tedy divit, že mnoho expedic nezkoumalo sídliště. Pokud se zkoumala sídliště, tak většinou mimo nilskou nivu nebo dnešní osídlení. Například Petrie prozkoumal v letech 1890–1891 město stavitelů pyramidy Senvosreta II. (12. dynastie) v Lahúnu ve Fajjúmu, v letech 1888–1890 a 1903–1904 se věnoval výkopu nedalekého města v Medínet el-Ghurábu(staroegyptského Merveru) z Nové říše. Americká Hearstova expedice provedla roku 1900 výkop městečka 18. dynastie u Dér el-Ballásu, L. Borchardt před první světovou válkou a anglická Společnost pro výzkum Egypta mezi lety 1921–1937 a znovu od roku 1977 prokopali část nově založeného města Achetatonu, které dal na prázdné rovné ploše na pravém břehu Nilu u dnešní Amarny postavit král-reformátor Achnaton (18. dynastie). Dále zkoumali: F. Bruyére z Francouzského archeologického ústavu v Káhiře a rakouská expedice vedená K. Kromerem. Mnoho z jiných objevů jsou jen náhodné nálezy a výsledky kratších sondáží.
|
