| dbpedia-owl:abstract
|
- Malíři vstupovali do dvorských služeb již od doby vrcholného středověku. Stávali se tak součástí královských a knížecích dvorů, přičemž často zastávali funkci komořích. Vedle většinou povinného pobytu u panovnického dvora, bylo hlavní činností dvorních malířů malovat portréty panovníků a členů jejich rodin. Za to získávali smluvní plat, a tím také nezávislost na regulích malířských cechů. Často pracovali i na výzdobě paláců, na dekoracích pro dvorní slavnosti a pro divadelní představení. Za Ferdinanda I. Habsburského (1503–1564) byli do Prahy zváni malíři, které císař vyznamenal dvorským titulem. Mnozí z nich však nepracovali jen pro dvůr, ale pracovali i ve všech městech pražských, a někdy i v celém Království.Mezi 1526 až 1576 bylo v Praze zapsáno 98 mistrů malířského řemesla a mezi 1576–1620 jich bylo dokonce 167. Tato čísla zahrnují i 51 dvorních malířů, z nich většina působila v Praze v době vlády císaře Rudolfa II. Habsburského (1552–1612). Z nich však jen Matyáš Hutský z Křivoklátu, chráněnec arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského (1529–1595), byl původem Čech. Hutský byl autorem cyklu miniatur v rukopise Icones historici, vitam et martyrium sancti Venceslai z roku 1585, reprodukujících výjevy ze života sv. Václava, které Mistr Litoměřického oltáře namaloval na stěny Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta v Praze. Byl také autorem iluminací zhotovených pro Václava Štěpanického z Valdštejna (první díl Lomnického graduálu).S přibývajícím počtem dvorních malířů nezávislých na cechovních regulích však narůstalo napětí mezi dvorem a městy. Zvláště po roce 1583, kdy císař nechal přestěhovat svou rezidenci z Vídně do Prahy, se napětí mezi dvorskými a cechovními malíři vystupňovalo natolik, že 27. dubna 1595 císař vydal Privilegium, ve kterém nejen potvrzoval dřívější výsady pražského malířského cechu, ale dále je rozšířil a polepšil také cechovní erb.. Tímto dekretem císař vyčlenil malířství z pozice řemesla a nově ho zařadil mezi uměleckou činnost.Tuto změnu znázornil Hans von Aachen v kresbě Minerva uvádí malířství mezi Apollóna a Múzy (Moravská galerie, Brno). Podle této kresby později Aegidius Sadeler vytvořil známý mědiryt Minerva uvádí Malířství mezi Sedm Svobodných umění (1595/97, Wallraf-Richartz-Museum, Kolín n/Rýnem). Byl to doklad, jak vysokého uznání se dostalo dvorním, ale i cechovním malířům působícím v rudolfínské Praze. Ke konečnému zklidnění situace pak významně přispěl Bartholomeus Spranger, který patřil k císařskému dvoru, ale současně byl i členem městského malířského cechu. Byl to právě on, kdo provedl polepšení staroměstského malířského erbu, jehož podobu dnes známe z kopie zhotovené Jiřím Gabrielem Mayerem z Chebu v letech 1627–1631.
|
