Dějiny Prahy v letech 1523-1784 zahrnují první období vlády habsburské dynastie a přechodu od stavovské společnosti k osvícenskému absolutismu. Praha byla v té době svědkem rozvoje kultury, české humanistické literatury a veleslavínské češtiny a později českého baroka. Město bylo ale také postiženo odchodem mnoha exulantů po bitvě na Bílé hoře, několika pleněními a drancováními vojsky různých zemí a úpadkem užívání českého jazyka.
