Glagolská mše (Mša glagolskaja) je kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany, kterou složil Leoš Janáček v pokročilém věku 72 let, v období od 5. srpna do 15. října 1926 v Luhačovicích a Brně. Staroslověnský text upravil přední český jazykovědec a slavista Miloš Weingart.Postludium napsal Janáček už o řadu let dříve jako samostatné intermezzo ve stylu passacaglie a nadepsal jej „Varhany sólo“. Projevuje se zde autorův originální a vysoce expresivní skladatelský styl.
Property | Value |
prop-cs:jazyk
| |
prop-cs:jméno
| |
prop-cs:jménoSestavitele
| |
prop-cs:místo
|
- Praha
- Regensburg
- Cambrudge
|
prop-cs:nazevSouboru
| |
prop-cs:periodikum
| |
prop-cs:příjmení
|
- Jiránek
- Vysloužil
- Pellant
- Wingfield
|
prop-cs:příjmeníSestavitele
| |
prop-cs:rok
|
- 1991 (xsd:integer)
- 1992 (xsd:integer)
- 2009 (xsd:integer)
|
prop-cs:rokVydání
| |
prop-cs:ročník
| |
prop-cs:sborník
|
- Werkanalyse in Beispielen: Grosse Chorwerke
|
prop-cs:strany
|
- 91 (xsd:integer)
- 139 (xsd:integer)
|
prop-cs:titul
|
- Janáček: Glagolitic Mass
- Leoš Janáček - Glagolská mše
- Leoš Janáček: Glagolitische Messe
- K původu a vzniku, formě a ideji Janáčkovy Glagolské mše
|
prop-cs:titulek
|
- Glagolská mše pro sólové varhany
|
prop-cs:url
| |
prop-cs:vydavatel
| |
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
| |
dbpedia-owl:abstract
|
- Glagolská mše (Mša glagolskaja) je kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany, kterou složil Leoš Janáček v pokročilém věku 72 let, v období od 5. srpna do 15. října 1926 v Luhačovicích a Brně. Staroslověnský text upravil přední český jazykovědec a slavista Miloš Weingart.Postludium napsal Janáček už o řadu let dříve jako samostatné intermezzo ve stylu passacaglie a nadepsal jej „Varhany sólo“. Projevuje se zde autorův originální a vysoce expresivní skladatelský styl. Až posléze jej použil jako sedmou část Glagolské mše.V září 1927 Janáček dokončil druhý opis kantáty jako přípravu k jejímu prvnímu uvedení. V březnu 1928 pak byla partitura s dílčími úpravami připravena k tisku a vyšla až po Janáčkově smrti v Universal Edition ve Vídni. Tato druhá verze pak byla až do 90. let nejčastěji hrána. Původní podoba („verze 1927“), rekonstruovaná Paulem Wingfieldem, byla poprvé provedena roku 1993 na University of Manchester.Ačkoli se jedná o zhudebnění liturgického textu, nemá skladba křesťanský charakter. Když Ludvík Kundera o jejím autorovi hovořil jako o „pevně věřícím starci“, Janáček se ohradil: „Žaden stařec, žaden věřici, mladiku.“ Původ Glagolské mše je spíše možné hledat ve skladatelově panteismu – v časopise Literární svět se vyjádřil, že Glagolskou mši skládat „pro víru ve věčný život, ne však na konfesijním základě, nýbrž na morálně neporušitelném, jenž si bere Boha za svědka“ – a v jeho panslavismu. Jako u většiny jeho pozdních děl i u Glagolské mše hraje velkou úlohu milostná inspirace; jak psal Kamile Stösslové v dopise z 24/25. prosince 1926, měla to být jejich pomyslná svatební mše.Glagolská mše patří k nejhranějším autorovým dílům; např. v repertoáru České filharmonie je z Janáčkovy tvorby na třetím místě za Tarasem Bulbou a Sinfoniettou. Hned v prvních pěti ročnících festivalu Pražské jaro byla Českou filharmonií uvedena třikrát – v letech 1947 a 1948 pod taktovkou Rafaela Kubelíka a v roce 1950 s Karlem Ančerlem. 18. července 2011 při zahajovacím koncertu 20. ročníku festivalu Janáček a Luhačovice byla poprvé uvedena také v Luhačovicích, v kostele Sv. rodiny.<templatestyles src="Poslech/styles.css" />
|
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
| |
dbpedia-owl:wikiPageID
| |
dbpedia-owl:wikiPageLength
| |
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
| |
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
| |
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
| |
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
|
- Glagolskou mši
- Glagolská mše
- Mša glagolskaja
- Glagolská mše (Janáček)
- Glagolskou mší
- ''Glagolská mše''
- Glagolské mši
- Glagolské mše
|
dcterms:subject
| |
rdfs:comment
|
- Glagolská mše (Mša glagolskaja) je kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany, kterou složil Leoš Janáček v pokročilém věku 72 let, v období od 5. srpna do 15. října 1926 v Luhačovicích a Brně. Staroslověnský text upravil přední český jazykovědec a slavista Miloš Weingart.Postludium napsal Janáček už o řadu let dříve jako samostatné intermezzo ve stylu passacaglie a nadepsal jej „Varhany sólo“. Projevuje se zde autorův originální a vysoce expresivní skladatelský styl.
|
rdfs:label
| |
prov:wasDerivedFrom
| |
foaf:isPrimaryTopicOf
| |
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects
of | |
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
of | |
is foaf:primaryTopic
of | |