prop-cs:editor
|
- Core Writing Team, R. K. Pachauri and L. A. Meyer
- Stocker, T. F., et al.
- Thomas F. Stocker a kol.
- Metz, B.; Davidson, O. R.; Bosch, P. R.; Dave, R.; and Meyer, L. A.
- Parry, M. L.; Canziani, O. F.; Palutikof, J. P.; van der Linden, P. J.; and Hanson, C. E.
- Core Writing Team; Pachauri, R. K; and Reisinger, A.
- Solomon, S.; Qin, D.; Manning, M.; Chen, Z.; Marquis, M.; Averyt, K. B.; Tignor, M.; and Miller, H. L.
|
dbpedia-owl:abstract
|
- Výraz globální oteplování, resp. globální změna klimatu, je v současnosti používán pro poslední oteplování planety Země, které započalo na začátku 20. století a projevuje se jednoznačným a pokračujícím růstem průměrné teploty klimatického systému Země a které je, dle názoru naprosté většiny vědců z oboru klimatologie, způsobeno především aktivitami člověka. K většině oteplování (90 %) od roku 1971 došlo v oceánech. Přestože oceány hrají dominantní roli v akumulaci energie, termín „globální oteplování“ je také používán pro zvyšování průměrné teploty vzduchu a povrchových vod. Během posledních 100 let vzhledem k roku 2010 došlo k nárůstu teploty vzduchu a povrchových vod o 1,0 °C, z toho asi dvě třetiny nárůstu nastaly od roku 1980. Každé z posledních tří desetiletí bylo postupně na povrchu Země teplejší, než jakékoli z předcházející desetiletí od roku 1850.Postupně dochází k zpřesňování vědeckého chápání příčin globálního oteplování. Vědecký panel IPCC vydává v pravidelných šestiletých cyklech tzv. „hodnotící zprávy“, které provádějí souhrny relevantní vědecké literatury v oboru. Zatím poslední hodnotící zpráva, která byla postupně zveřejňovaná od konce roku 2013 do listopadu 2014, uvádí, že vědci jsou si na 95–100 % jisti, že většina současného globálního oteplování je způsobena zvýšenými koncentracemi skleníkových plynů a že k navyšování koncentrací dochází v důsledku lidských aktivit a že primární příčinou nárůstu teplot jsou emise CO2 v důsledku lidské činnosti především spalováním fosilních paliv a změnami využití krajiny, jako je odlesňování. Tato zjištění akceptují státní akademie věd všech významných industrializovaných států a nejsou zpochybněna jakýmkoliv státním či mezinárodním vědeckým orgánem. Do roku 2100 by měla povrchová teplota na Zemi stoupnout o 0,3 až 1,7 °C pro scénáře s výrazným snižováním produkce CO2, resp. o 2,6 až 4,8 °C pro scénář s dnešním tempem produkce CO2. Nejistoty v odhadech nárůstu teploty plynou z používání modelů s různou citlivostí změny teploty na koncentraci skleníkových plynů. Očekávané budoucí oteplování a související změny však nejsou rovnoměrné a budou se lišit region od regionu po celém světě. Čekají se nadále krátkodobé extrémy – jak kladné, tak záporné, kterých ale bude méně, protože variabilita klimatu se bude globálně snižovat. Mezi očekávané důsledky globálního oteplování patří zvyšování hladiny moří, změny v množství a formě srážek, rozšiřování subtropických pouští. Předpokládá se, že oteplení bude nejvýraznější v Arktidě a bude spojeno s pokračujícím táním ledovců, věčně zmrzlé půdy a mořského ledu, což bude doprovázet zvýšení srážek. Mezi další očekávané jevy patří extrémní projevy počasí, jako jsou období veder, suchá období, přívalové deště, ale také okyselování oceánů či vymírání druhů. Z následků významných pro člověka se uvádí především ztráta potravinové bezpečnosti kvůli klesajícímu výnosu zemědělských plodin a ztráta přirozeného prostředí zaplavením pobřežních oblastí. Na zjištění vědců reagují politici, kteří postupně připravují jak adaptační, tak mitigační (zmírňující) strategie. Nejdůležitějším politickým aktem je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a k ní patřící Kjótský protokol a navazující Pařížská dohoda. Globální oteplování totiž samozřejmě přináší i obrovský vliv na lidskou populaci.Přestože mezi klimatology, publikujícími v odborných článcích o této problematice existuje dnes 97% shoda na tom, že globální oteplování existuje a že má antropogenní příčiny, existují někteří vědci, novináři a především politici, kteří mají na průběh a příčiny globálního oteplování odlišné názory. Jako možné příčiny oteplování jsou označovány například klimatický cyklus Země, působení kosmického záření, resp. sluneční vítr, či pohyb Sluneční soustavy. Výrazně větší rozpor pak panuje v otázce, zda se vyplatí proti oteplování přijímat nějaká výraznější opatření. Část politiků, především pravicových, nesouhlasí, buď vůbec s tím, že by za oteplování mohl člověk, ale především pak s tím, že by proti jeho příčinám měla být přijímána jakákoliv opatření, protože ta by znamenala omezení ekonomické svobody.
|