Kontinentální drift (pohyb světadílů) je teorie navržená v roce 1912 německým meteorologem a geofyzikem Alfredem Wegenerem vysvětlující vznik kontinentů rozpadem původního superkontinentu Pangea. Původní myšlenku, že kontinenty do sebe „zapadají“, kterou vyslovil už vlámský kartograf Abraham Ortelius (1527-1598), podpořil Wegener srovnáním geologických a paleontologických nálezů především z pobřeží Afriky a Jižní Ameriky.
