| dbpedia-owl:abstract
|
- Manželství v římskokatolické církvi, nazývané též kanonické manželství, (lat. matrimonium, složenina slov mater – matka a munus – dávka, povinnost, služba) zachycuje Kodex kanonického práva (CIC) z roku 1983 pro římské katolíky latinského obřadu v kánonech 1055-1165. Manželství je definováno kán. 1055 §1 jako: Pro 22 katolických církví východních obřadů platí pro manželství Kodex kánonů východních církví (CCEO), který jej definuje v kánonech 776-866. V kán. 776 §1-2 CCEO, analogicky ke kán. 1055 §1 CIC, týž obsah rozvinutěji formuluje a stanoví: Manželství v sobě prolíná kanonicko-právní a teologickou rovinu. Patří mezi sedm svátostí římskokatolické církve. Manželství za svátost považuje i pravoslavná církev. Katolické manželské právo, které je založené na římském právu, pokud se týče jeho zaměření na manželství jako svobodnou vzájemnou dohodu nebo smlouvu, se stalo základem pro manželská práva všech evropských zemí, přinejmenším až do období reformace. Křesťanská společenství vycházející z reformace (protestanté), i když slaví svatbu, po Lutherových tezích, manželství za svátost nepovažují.Církevní otcové se již v prvních stoletích shodovali v tom, že křesťanské manželství se liší od pohanského. Starověké písemné zdroje jednoznačně o manželství vypovídají, že se jedná o posvátnou věc, jejíž důstojnost byla ustanovena Ježíšem Kristem. Příkladem tohoto stanoviska jsou Tertulián, který opakovaně mluví o nerozlučitelné svátosti; dále Órigenés, sv. Ambrož, sv. Jeroným, sv. Zeno, sv. Augustin či sv. Jan Zlatoústý.Od 4. století jsou dochované dokumenty zaznamenávající modlitby a požehnání, které vykonávali kněží nebo biskupové. V celém 1. tisíciletí bylo v církvi povinností, aby při svatebním obřadu byl přítomen kněz. Od 11. století se pak začíná prosazovat požadavek, aby se svatba konala „v přední části kostela“ (lat. „in facie ecclesiae“).Mezi svátosti církve, jejichž správa byla řídí zákony církve, byla svátost manželství zařazena v roce 1184 na veronské synodě. Stejně jako v římském právu, jde spíš o soukromou dohodu, smlouvu mezi zúčastněnými stranami a jejich rodinami, která později mohla být požehnána knězem. Poskytuje to důkaz, že až do 9. století je manželství stále velmi podobné smlouvám ve starověkém Římě.Až v roce 1215, v průběhu IV. lateránského koncilu, vydala pro manželství římskokatolická církev liturgické předpisy a právní normy, které s ním souvisejí.
|
| rdfs:comment
|
- Manželství v římskokatolické církvi, nazývané též kanonické manželství, (lat. matrimonium, složenina slov mater – matka a munus – dávka, povinnost, služba) zachycuje Kodex kanonického práva (CIC) z roku 1983 pro římské katolíky latinského obřadu v kánonech 1055-1165. Manželství je definováno kán. 1055 §1 jako: Pro 22 katolických církví východních obřadů platí pro manželství Kodex kánonů východních církví (CCEO), který jej definuje v kánonech 776-866. V kán. 776 §1-2 CCEO, analogicky ke kán.
|
