Max Ludwig Henning Delbrück (4. září 1906 – 9. března 1981) byl německo-americký biofyzik a genetik, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1969. Za objevy týkající se replikačního mechanismu a genetické struktury vitrů ji spolu s ním obdrželi Alfred Hershey a Salvador Luria.Max Delbrück pocházel z Berlína. Jeho otec Hans Delbrück byl historik, pradědečkem z matčiny strany byl chemik Justus von Liebig.
| Property | Value |
|---|
| prop-cs:wikiPageUsesTemplate
| |
| dbpedia-owl:abstract
|
- Max Ludwig Henning Delbrück (4. září 1906 – 9. března 1981) byl německo-americký biofyzik a genetik, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1969. Za objevy týkající se replikačního mechanismu a genetické struktury vitrů ji spolu s ním obdrželi Alfred Hershey a Salvador Luria.Max Delbrück pocházel z Berlína. Jeho otec Hans Delbrück byl historik, pradědečkem z matčiny strany byl chemik Justus von Liebig. Maxovi sourozenci Justus Delbrück a Emmi Bonhoefferová, byli členy protinacistického odboje. Právník Justus byl spolu se svými příbuznými Klausem a Dietrichem Bonhoefferovými v roce 1945 popraven za přípravu atentátu na Hitlera. Max Delbrück získal roku 1930 doktorát z fyziky na Univerzitě Göttingen. Od roku 1932 pracoval jako asistent Lise Meitnerové na výzkumu radiaktivního štěpení a radioaktivního záření. Fenomén disperze elektronů na jádrech atomů, který v té době přepovědl, byl později nazván podlě něho. Roku 1937 Delbrück získal stipendium na Kalifornském technologickém institutu (Kaltech), kde se začal věnovat výzkumu v oblasti molekulární biologie. Roku 1939 zde s E. L. Ellisem publikovali článek „The growth of bacteriophage“, v němž popsali, že viry se množí naráz v jednom kroku, nikoli postupně dělením jako buněčné organismy. Po vyčerpání stipendia roku 1939 přešel Delbrück na Vanderbiltovu univerzitu v Nashville, kde učil fyziku a vedl biologickou laboratoř. Roku 1941 se seznámil se Salvadorem Luriou a oba vědci začali spolupracovat. Později se k jejich týmu připojil i Alfred Hershey. Jejich první výsledky se týkaly bakteriální rezistence vůči virové infekci. Takzvaným fluktuačním testem pak dokázali, že Darwinova teorie přirozeného výběru následkem náhodných mutací se vztahuje i na bakterie, čímž přispěli k definitivnímu zamítností lamackistických teorií dědičnosti. Roku 1947 se Delbrück vrátil na Kaltech, kde zůstal jako profesor biologie až do konce své kariéry. Mimoto založil Institut molekulární genetiky v Kolíně nad Rýnem.
|
| dbpedia-owl:wikiPageID
| |
| dbpedia-owl:wikiPageLength
| |
| dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
| |
| dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
| |
| dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
| |
| dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
|
- Max Delbrück
- Maxe Delbrücka
|
| dcterms:subject
| |
| rdf:type
| |
| rdfs:comment
|
- Max Ludwig Henning Delbrück (4. září 1906 – 9. března 1981) byl německo-americký biofyzik a genetik, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1969. Za objevy týkající se replikačního mechanismu a genetické struktury vitrů ji spolu s ním obdrželi Alfred Hershey a Salvador Luria.Max Delbrück pocházel z Berlína. Jeho otec Hans Delbrück byl historik, pradědečkem z matčiny strany byl chemik Justus von Liebig.
|
| rdfs:label
| |
| prov:wasDerivedFrom
| |
| foaf:isPrimaryTopicOf
| |
| is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
of | |
| is foaf:primaryTopic
of | |
