dbpedia-owl:abstract
|
- Pohraniční stráž Znojmo byl útvar ČSLA. Útvary Pohraniční stráže vznikaly od začátku roku 1951. Zajišťovaly bezpečnost státní hranice, vojenskou ostrahu, celní ostrahu a spolupůsobily při veřejné bezpečnosti. V červenci 1949 vznikl úsek podél německé a rakouské hranice podléhající přímo SNB – útvaru 9600 Praha. V lednu 1951 došlo ke zrušení praporu PS SNB Znojmo. Nový pohraniční oddíl ve Znojmě nesl název 4. znojemský pohraniční oddíl Ministerstva národní bezpečnosti (MNB) – PS – útvar 5688 Znojmo. V počáteční fázi docházelo na státní hranici k budování tzv. nové sestavy Pohraniční stráže. Jednalo se hlavně o zavedení opatření (nastartovaná) z roku 1951 jako například trojnásobné zvýšení plánovaných počtů pohraničníků, rozdělení na směr hlavní (státní hranice s NSR) a vedlejší (státní hranice s Rakouskem a část, později celá, hranice s NDR), dotování útvarů na západní hranici zvýšenými počty zabezpečovacích jednotek, velitelských článků, zřízení poddůstojnických škol a nebo hustší rozmístění pohraničních rot. Započalo se s plánováním (vzápětí s realizací) ženijnětechnického zabezpečení (ŽTZ). Byl vydán zákon o Pohraniční stráži a nařízení ministra národní bezpečnosti o právu příslušníka PS použít zbraně, řídící ustanovení o pohraničním území a na podzim 1951 předpis k zákonu o PS č. 69/1951 Sb.Poté následovalo splnění myšlenky „nedotknutelnosti hranice”. Nejrychleji se podařilo splnit (do počátku roku 1952) dislokaci jednotek, kde největším problémem byly vhodné objekty. Jakmile útvary PS vyřešily otázku ubytování a hustějšího rozmístění blíže hranici, započaly budovat ŽTZ. Roty připravovaly orný pás, kácely průseky, vztyčovaly pozorovatelny, drátěné zátarasy s elektrifikací a minovaly. Ve spolupráci s bezpečnostními složkami a národními výbory zavedla PS zóny s omezeným vstupem, čímž bylo znemožněno místnímu obyvatelstvu se podílet na útěcích přes státní hranici a tzv. „převádění”. Tím se také dařilo udržet ženijnětechnická opatření a způsob ochrany státní hranice v utajení. „Během na dlouhou trať“ se stalo dlouhodobé zajištění funkčního systému, kdy se tyto snahy objevovaly zejména v letech 1954 a 1955. Začínalo se také více dbát na bezpečnost pohraničníků či vojáků základní služby. Pravidla pro instalaci nástrahovadel, zapojení elektřiny do EZOH se specificky zkonkretizovala a upravila, takže údržbu zajišťovali specializovaní vojáci. Kvůli vysoké spotřebě elektrické energie v průmyslu docházelo však k vypínání elektrického proudu v době soumraku a nad ránem. V začátcích budování socialismu dostala brigáda pro přesuny více dopravních prostředků, mohla telefonizovat pozorovatelny a trasu DZ, disponovala více traktory k údržbě orného pásu atd. Některá nadbytečná místa zrušila a vytvořila tabulková místa pro specialisty. Neméně důležité bylo i zavazování si místních civilistů (prověřené obyvatelstvo v Hraničním pásmu) pro získávání informací. Poslední rozšíření Hraničního pásma proběhlo u znojemské brigády v létě 1953. Následovalo hned po skončení jeho vysídlení k 1. květnu 1952. Poslední do praxe uvedená železná opona měla podobu 20 metrů širokého pásu s drátěným zátarasem a signální stěnou, oraným pásem ošetřovaným totálními herbicidy a obslužnou asfaltovou silnicí. Součástí byla i různá přídavná ženijní zařízení – ježkové a jehlanové zátarasy, dělobuchy, osvětlovací rampy nebo strážní věže. Během totality se občané pokoušeli překročit státní hranici nejrůznějšími způsoby. Většinu z nich PS zadržela nebo zastřelila. Zadržení byli odsouzeni k vysokým trestům ve vězeních nebo k trestu smrti. Rodiny a přátele odsouzených, ale i zemřelých, pak čekala ze strany státu perzekuce. Rokem 1991 totalitní ostraha hranice definitivně skončila.
|