dbpedia-owl:abstract
|
- Polština (polsky język polski, polszczyzna) je přirozený jazyk patřící mezi západoslovanské jazyky stejně jako čeština, slovenština, kašubština a lužická srbština. Náleží tedy mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. V 10. století byly čeština a polština v podstatě stále jeden jazykŠablona:Zdroj?, pak se začaly rozcházet, ale ještě ve 14. století si Češi a Poláci bez problémů rozuměli.Šablona:Zdroj? Řada církevních slov je podobná češtině i z toho důvodu, že Poláci přejali křesťanství od ČechůŠablona:Zdroj?. V průběhu staletí polština přejala mnoho slov cizího původu (z latiny, francouzštiny, němčiny, češtiny), v jazyce ale nedošlo k výraznějším puristickým zásahům.Odhaduje seŠablona:Kým?, že polský jazyk je mateřským jazykem asi 44 milionů lidí. Polsky se mluví nejen v Polsku, ale i na územích sousedních států s polskou menšinou – v České republice (Těšínsko), na Slovensku, Ukrajině, v Bělorusku, v Litvě. V důsledku mnoha vystěhovaleckých vln od konce 19. století letech existují polsky hovořící menšiny ve velké části světa.Vzhledem k členství Polska v Evropské unii je jedním z unijních jazyků.Polština je blízká češtině podobně jako obě lužické srbštiny nebo kašubština, ale méně než slovenština.Nejblíže polštině je však nářečí "po naszymu", které vychází ze staropolštiny. Jde o živý jazyk používaný na východě ČR, v regionu Těšínské Slezsko. Neznalými turisty Těšínska je toto nářečí pro nápadnou podobu polštině často mylně považováno za samotnou polštinu.
|
rdfs:comment
|
- Polština (polsky język polski, polszczyzna) je přirozený jazyk patřící mezi západoslovanské jazyky stejně jako čeština, slovenština, kašubština a lužická srbština. Náleží tedy mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. V 10. století byly čeština a polština v podstatě stále jeden jazykŠablona:Zdroj?, pak se začaly rozcházet, ale ještě ve 14.
|