| dbpedia-owl:abstract
|
- Samozvaný rytířský řád (anglicky self-styled order, francouzsky ordre de fantaisie) je organizace, která se sama vydává za rytířský řád, ačkoliv jím podle mezinárodního práva není. Toto označení samo o sobě neznamená, že takováto organizace byla založena za účelem podvodu. Některé samozvané rytířské řády byly založeny za účelem obohacení se zakladatele, jiné jsou skutečnými dobročinnými organizacemi. Každý pravý rytířský řád musí mít fons honorum, tedy zakladatele a patrona, kterým je suverénní panovník. Může se jednat o republiku nebo o monarchu, přičemž monarcha může být buď vládnoucí, nebo může jít o pretendenta. Ačkoliv ve středověku mohl založit rytířský řád i šlechtic, který nebyl hlavou vládnoucího rodu, již po mnoho století to dle mezinárodního práva není možné. V současné době jedinou církví, která má suverénní hlavu, je katolická církev. Protože papež je vládcem Vatikánu a Svatý stolec je subjektem mezinárodního práva, je tedy katolická církev jedinou církví, která může založit rytířský řád a být jeho patronem. U pravoslavné církve je toto právo diskutováno u Jeruzalémského a Konstantinopolského patriarchátu (vzhledem k jisté omezené suverenitě pod tureckou nadvládou). U pretendentů, tedy hlav rodin, které již nevládnou, je dle mezinárodního práva možné, aby byly patrony již existujících rytířských řádů, nicméně právo zakládat nové rytířské řády je sporné. Tedy žádná soukromá osoba či soukromé společenství osob nemůže podle mezinárodního práva založit rytířský řád. Samozvané řády sdílejí řadu společných charakteristik. Velmi často jsou vedeny falešnými šlechtici, podvodnými pretendenty či Episcopi vagantes (biskupy bez církví). Také často proklamují návaznost na řády, které zanikly již před staletími. Velmi oblíbené je proklamování návaznosti na templáře (rozpuštěné 1312) či na maltézské rytíře (existuje pět pravých řádů, ale desítky falešných). V řadě států, například ve Francii a Itálii, samotná činnost samozvaných rytířských řádů je trestným činem.
|
