| dbpedia-owl:abstract
|
- Směrovací protokol (anglicky routing protocol) definuje, jak si směrovače vyměňují informace, které jim umožňují vybírat cestu mezi libovolnými dvěma uzly v počítačové síti. Výběr cesty provádějí směrovací algoritmy. Při svém startu zná každý směrovač pouze sítě, ke kterým je přímo připojen. Směrovací protokol umožňuje předávání těchto informací sousedícím směrovačům a postupně do celé sítě. Tímto způsobem získají routery znalosti topologie sítě.Z mnoha typů směrovacích protokolů se v IP sítích používají tři hlavní třídy: Interior gateway protocol typu 1, směrovací protokoly založené na stavu linek, jako například OSPF a Intermediate System to Intermediate System Interior gateway protocol typu 2, směrovací protokoly založené na vektoru vzdáleností, jako například Routing Information Protocol, RIPv2, IGRP. Exterior gateway protocol jsou směrovací protokoly používané v Internetu pro výměnu směrovacích informací mezi autonomními systémy; do této třídy patří Border Gateway Protocol (BGP), Path Vector Routing Protokol.Termín „Exterior gateway protocol“ má dva významy; jedním je druh protokolů používaných pro výměnu směrovacích informací mezi autonomními systémy (viz Exterior gateway protocol), druhým je konkrétní protokol popsaný v RFC (viz Exterior Gateway Protocol).Většina směrovacích protokolů je definována v dokumentech nazývaných Request for Comments.Některé verze síťového modelu Open System Interconnection (OSI) vyčleňují směrovací protokoly do speciální podvrstvy síťové vrstvy (vrstva 3).Jednotlivé směrovací protokoly se liší metodami, jakými zabraňují vzniku směrovacích smyček, způsoby, jakými vybírají upřednostňované cesty pomocí informace o ceně hopů, časem který je potřeba pro dosažení konvergence směrování, svojí škálovatelností a dalšími vlastnostmi.
|
