Zeemanův jev je v atomové fyzice jev, při němž dochází k rozdělení spektrální čáry na několik komponent v přítomnosti statického magnetického pole. Jev je analogický Starkovu jevu při němž dochází k rozdělení spektrálních čar v přítomnosti elektrického pole. Jev byl objeven nizozemským fyzikem Pieterem Zeemanem, který za tento objev získal v roce 1902 Nobelovu cenu za fyziku.
