| dbpedia-owl:abstract
|
- Zárodky budoucího rozpadu Rakousko-Uherska lze vysledovat hluboko do minulosti tohoto soustátí, a to ještě do doby, která předcházela rakousko-uherskému vyrovnání z roku 1867, tedy do dob, kdy se státní útvar nazýval Rakouským císařstvím a jeho politická struktura byla značně odlišná.Dynasticko-stavovské základy na kterých habsburská monarchie v průběhu 16. století vznikala, začaly erodovat během 18. století, kdy byl tento proces pozastaven tereziánskými a josefínskými osvícenskými reformami s důrazem na sjednocení a racionalizaci habsburského státu. Významnou roli měla ztráta ústředního legitimizačního mýtu, kterým bylo od 16. století do začátku 18. století osmanské nebezpečí a následný úpadek velmocenského významu monarchie, který vedl od 60. let 19. století k postupné politické i ekonomické závislosti na Německu. Od přelomu 18. a 19. století se začalo oživovat národní cítění (respektive etnický nacionalismus), to záhy začalo úspěšně konkurovat shora budované nadnárodní identitě monarchie.Nastupující kapitalismus postupně narušoval společenské a politické uspořádání monarchie, které do roku 1848 stále právně odpovídalo pozdnímu feudalismu. V souvislosti s politickým liberalismem a nacionalismem došlo k první vážné vnitřní krizi Rakouska v letech 1848/1849 (tzv. jaro národů). Reakce státního aparátu na revoluci značně poškodila reputaci monarchie v očích svých obyvatel. Nový císař František Josef I. a jeho vlády dokázaly prozatím vždy politické i vojenské krize řešit, ale později už šlo jen o snahu zastavit nezastavitelné. Během 60. let 19. století byla monarchie nově uspořádána a v rámci vyrovnání rozdělena na dvě poloviny Předlitavsko a Zalitavsko. Absolutistický režim nahradila konstituční monarchie. Především v Předlitavsku se politická sféra postupně demokratizovala. Tyto politické reformy ale nevyřešily národnostní otázku, která se vyrovnáním v roce 1867 dostala do nového politického kontextu. Vyčerpávající Světová válka představovala výzvu, se kterou se Rakousko-Uhersko už nedokázalo vyrovnat. Se smrtí starého císaře Františka Josefa I. v listopadu 1916 jakoby odcházela do dějin i sama monarchie. Pokusy mladého císaře Karla I. o záchranu svého dědictví se z dnešního pohledu zdají již od počátku marné.
|
