Zásada sporu, přesněji zásada vyloučeného sporu vyjadřuje, že v témže čase a za týchž podmínek nemůže zároveň platit nějaké tvrzení a jeho protiklad. Již pro klasickou scholastiku je zásada sporu právem prvním principem (principem poznání), a tím i obecnou zásadou. Někteří moderní filosofové (např. G.W. Leibniz) chtěli místo ní klást na první místo tzv. zásadu totožnosti, která požaduje, aby se v určité úvaze zachovával invariantní význam použitých výrazů.
Property | Value |
prop-cs:isbn
|
- 8 (xsd:integer)
- 80 (xsd:integer)
|
prop-cs:jméno
| |
prop-cs:místo
| |
prop-cs:odkazNaAutora
| |
prop-cs:početStran
| |
prop-cs:příjmení
| |
prop-cs:rok
|
- 1979 (xsd:integer)
- 2008 (xsd:integer)
|
prop-cs:titul
| |
prop-cs:vydavatel
|
- 68 (xsd:integer)
- PBtisk Příbram
|
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
| |
dbpedia-owl:abstract
|
- Zásada sporu, přesněji zásada vyloučeného sporu vyjadřuje, že v témže čase a za týchž podmínek nemůže zároveň platit nějaké tvrzení a jeho protiklad. Již pro klasickou scholastiku je zásada sporu právem prvním principem (principem poznání), a tím i obecnou zásadou. Někteří moderní filosofové (např. G.W. Leibniz) chtěli místo ní klást na první místo tzv. zásadu totožnosti, která požaduje, aby se v určité úvaze zachovával invariantní význam použitých výrazů. Nemá-li být tato zásada pouhou tautologií („Co je, je“; A=A) nebo jinou formou zásady sporu, zůstává její smysl neurčitý.Zásadu sporu zformuloval Aristotelés takto: „Totéž nemůže zároveň náležet a nenáležet témuž a v témž vztahu.“ (Met. 4,3; 1005b 19n)Pojem bytí zastává v této zásadě klíčovou roli. Zásada sporu je založena na pojmu bytí a nepodmíněné (automatické) neslučitelnosti bytí a nebytí. To znamená, že pokud jsoucí (to, čemu přísluší bytí) je, v čase a v daném vztahu, nemůže nebýt. Jak můžeme vidět, tak se zásada sporu úzce vztahuje k jsoucnu jako takovému, a proto lze říci, že nespadá tedy v prvé řadě do logiky, nýbrž do ontologie (ontologická zásada sporu). Zkrátka dvě kontradiktoricky protikladné věty nemohou být obě pravdivé a že proto nikdy nesmí být totéž kladeno a popřeno.
|
dbpedia-owl:wikiPageID
| |
dbpedia-owl:wikiPageLength
| |
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
| |
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
| |
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
| |
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
| |
dcterms:subject
| |
rdfs:comment
|
- Zásada sporu, přesněji zásada vyloučeného sporu vyjadřuje, že v témže čase a za týchž podmínek nemůže zároveň platit nějaké tvrzení a jeho protiklad. Již pro klasickou scholastiku je zásada sporu právem prvním principem (principem poznání), a tím i obecnou zásadou. Někteří moderní filosofové (např. G.W. Leibniz) chtěli místo ní klást na první místo tzv. zásadu totožnosti, která požaduje, aby se v určité úvaze zachovával invariantní význam použitých výrazů.
|
rdfs:label
| |
prov:wasDerivedFrom
| |
foaf:isPrimaryTopicOf
| |
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
of | |
is foaf:primaryTopic
of | |