České národní obrození (v 19. století také někdy národní vzkříšení) je pojem, jímž se označuje proces, který probíhal v zemích Koruny české jako součásti habsburské monarchie zhruba od poslední třetiny 18. století do roku 1848 a který vedl ke zformování moderního českého národa. Jeho vedoucí představitelé se snažili pozvednout český jazyk opět na úroveň jazyka vzdělanců a motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti.