Čtvrtá křížová výprava (1202–1204) byla jedním ze série válečných tažení do Svaté země. Roku 1198 ji vyhlásil papež Innocenc III. Pontifik chtěl obnovit papežskou autoritu a moc nad křesťanskými panovníky tím, že odmítal světské vedení výpravy; kruciáta měla být pod jeho velením. Výzva zůstala zpočátku bez odezvy. Do března 1199, kdy mělo tažení začít, se téměř nikdo nepřihlásil. Až na sklonku roku 1199 účast na výpravě přislíbilo několik francouzských velmožů.
| Property | Value |
|---|
| prop-cs:isbn
|
- 0 (xsd:integer)
- 1 (xsd:integer)
- 80 (xsd:integer)
- 978 (xsd:integer)
- 670033502 (xsd:integer)
- 812233875 (xsd:integer)
- 9780801873171 (xsd:double)
|
| prop-cs:jazyk
| |
| prop-cs:jméno
|
- Steven
- Bohumila
- David
- Miroslav
- Pavel
- Věra
- Christopher
- Antony
- Alfred
- Jonathan
- Georges
- Harry W.
- Robert L.
- Donald E
- Geoffroi de
- R. C
- Thomas F
|
| prop-cs:konflikt
| |
| prop-cs:místo
|
- Balkán
- Baltimore
- Londýn
- New York
- Praha
- Philadelphia
- Madison
- London ; New-York ; Toronto
- Oxford ; New York
|
| prop-cs:obrázek
|
- ConquestOfConstantinopleByTheCrusadersIn1204.jpg
|
| prop-cs:odkazNaAutora
|
- Miroslav Hroch
- David Nicolle
- Věra Hrochová
- Steven Runciman
|
| prop-cs:popisek
|
- Dobytí Konstantinopole, miniatura ze 13. století
|
| prop-cs:početStran
|
- 96 (xsd:integer)
- 214 (xsd:integer)
- 215 (xsd:integer)
- 228 (xsd:integer)
- 255 (xsd:integer)
- 289 (xsd:integer)
- 298 (xsd:integer)
- 357 (xsd:integer)
- 374 (xsd:integer)
- 529 (xsd:integer)
- 768 (xsd:integer)
- 871 (xsd:integer)
- 926 (xsd:integer)
|
| prop-cs:překladatelé
| |
| prop-cs:příjmení
|
- Hazard
- Hroch
- Phillips
- Wolff
- Nicolle
- Bridge
- Tate
- Duggan
- Hradečný
- Hrochová
- Runciman
- Smail
- Tyerman
- Zástěrová
- Madden
- Queller
- Villehardouin
|
| prop-cs:rok
|
- 1829 (xsd:integer)
- 1956 (xsd:integer)
- 1965 (xsd:integer)
- 1969 (xsd:integer)
- 1973 (xsd:integer)
- 1982 (xsd:integer)
- 1992 (xsd:integer)
- 1995 (xsd:integer)
- 1996 (xsd:integer)
- 1997 (xsd:integer)
- 1998 (xsd:integer)
- 2004 (xsd:integer)
- 2007 (xsd:integer)
- 2011 (xsd:integer)
- 2012 (xsd:integer)
|
| prop-cs:spoluautoři
| |
| prop-cs:strana
| |
| prop-cs:střetnutí
| |
| prop-cs:síla
|
- 20 (xsd:integer)
- 22 (xsd:integer)
|
| prop-cs:titul
|
- Dějiny Řecka
- Křížové výpravy
- Crusading Warfare
- Dějiny Byzance
- Křižáci v Orientu
- Křižácké výpravy
- Křížové výpravy ve světle soudobých kronik
- Svaté války : dějiny křížových výprav
- A history of the Crusades. vol. 3, The kingdom of Acre and the later crusades
- A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189-1311
- The chronicle of Geoffry de Villehardouin : marshal of Champagne and Romania, concerning the conquest of Constantinople, by the French and Venetians, anno M.CC.IV
- Enrico Dandolo & the rise of Venice
- Křižáci ve svaté zemi
- The Fourth Crusade and the Sack of Constantinople
- The Fourth Crusade : the conquest of Constantinople
- The Fourth Crusade 1202-04 : The betrayal of Byzantium
|
| prop-cs:trvání
| |
| prop-cs:url
| |
| prop-cs:velitel
|
- 18 (xsd:integer)
- 20 (xsd:integer)
- 22 (xsd:integer)
|
| prop-cs:vydavatel
|
- Academia
- Mladá fronta
- Nakladatelství Lidové noviny
- Orbis
- Viking
- Státní pedagogické nakladatelství
- Slovart
- Johns Hopkins University
- Penguin Books
- Osprey
- Barnes & Noble Books
- NLN, Nakladatelství Lidové noviny
- University of Pennsylvania Press
- University of Wisconsin Press
- William Pickering
|
| prop-cs:vydání
| |
| prop-cs:výsledek
|
- Dobytí Konstantinopole a značné části byzantské říše evropskými křižáky; založení křižáckých států v Řecku
|
| prop-cs:wikiPageUsesTemplate
| |
| dbpedia-owl:abstract
|
- Čtvrtá křížová výprava (1202–1204) byla jedním ze série válečných tažení do Svaté země. Roku 1198 ji vyhlásil papež Innocenc III. Pontifik chtěl obnovit papežskou autoritu a moc nad křesťanskými panovníky tím, že odmítal světské vedení výpravy; kruciáta měla být pod jeho velením. Výzva zůstala zpočátku bez odezvy. Do března 1199, kdy mělo tažení začít, se téměř nikdo nepřihlásil. Až na sklonku roku 1199 účast na výpravě přislíbilo několik francouzských velmožů. Velitelem výpravy byl určen hrabě Theobald ze Champagne. Teprve roku 1201 se Francouzi dohodli s benátským dóžetem Enricem Dandolem, že Benátčané přepraví křižáky na Východ, zajistí jim zásobování a připojí své bojovníky. Na oplátku jim bylo přislíbeno 85 000 marek stříbra a polovina budoucí kořisti. Místo do Svaté země však měla výprava směřovat do Egypta, centra říše Ajjúbovců, Saladinových nástupců.Vojáci se měli setkat na ostrově San Niccolo di Lido nedaleko Benátek, kam dorazila jen asi třetina z plánovaného počtu. Křižáci tak neměli šanci republice svatého Marka zaplatit celou pohledávku. Dóže Dandolo ovšem navrhl, že splacení asi 34 000 marek stříbra vojákům odpustí pod podmínkou, že pomohou Benátčanům dobýt přístav Zadar, který byl v rukách křesťanského uherského krále Emericha. Křižáci Dandolovu nabídku pod tlakem okolností přijali a po zhruba měsíčním obléhání (v listopadu roku 1202) prolomili obranu Zadaru. Do výpravy tehdy zasáhl další faktor – z vězení v Konstantinopoli se podařilo uniknout byzantskému princi Alexiovi Angelovi, který byl do něho vsazen v roce 1195 svým strýcem Alexiem spolu se svým otcem Izákem. Sesazený císař Izák Angelos byl zároveň tchánem krále Svaté říše římské Filipa Švábského, jenž vyslal ke křižákům poselstvo s požadavkem, aby vojsko táhlo přes Konstantinopol, kde by pomohlo Izákovi a Alexiovi zpět na trůn. Mladý Alexios křižákům za pomoc při návratu na trůn přislíbil 200 000 marek ve stříbře, vojenskou pomoc čítající 10 000 Byzantinců, roční zásobování v jejich další cestě a začlenění ortodoxie do lůna římské církve. Křižáci pod nátlakem dóžete nabídku přijali a v dubnu 1203 výprava vyplula jižním směrem. Po přestávce na ostrově Korfu loďstvo v červnu 1203 zakotvilo na asijské straně Bosporské úžiny naproti Konstantinopoli.Po bojích s Byzantinci se křižákům podařilo v létě 1203 v Konstantinopoli dosadit na trůn Izáka Angela a jeho syna. Křižáci tím sice dosáhli svého cíle, ale doposud jim nebyla zaplacena částka slíbená princem (a nynějším císařem) Alexiem – zůstali tedy před městem. Oba císaři byli na počátku následujícího roku (1204) svrženi palácovým převratem. Revoltu vedla strana, jež nepřála, na rozdíl od Izáka a Alexia, přátelství s křižáky. Císařem se stal aristokrat Alexios Dukas Murtzuflos, který se rozhodl křižáky vojensky konfrontovat. Křižáci 13. dubna 1204 hlavní město byzantské říše dobyli a brutálním způsobem vyplenili. Dobytí a vydrancování Konstantinopole bývá označováno za jedno z nejvýnosnějších a zároveň nejostudnějších dobytí města v dějinách.Pád Konstantinopole znamenal dočasný konec byzantské říše jako celku. Na jejím území vzniklo mnoho nástupnických států, které však zpravidla dlouho nepřežily. Nejvýznamnější stát založený křižáky, Latinské císařství s centrem v samotné Konstantinopoli, byl však stínem moci staré Byzance. Západní feudálové se zde pokoušeli aplikovat evropské lenní zvyklosti, které byly ovšem záhy narušovány vnějšími vlivy. Také příslušníci byzantské aristokracie využili kolapsu centrální moci a uchvátili území v různých částech říše.K odkazu Byzance se vracel Epirský despotát, jehož vzrůstající moc byla však záhy rozmetána Bulhary, Trapezuntské císařství na severovýchodě Anatolie a Nikajské císařství na západě Malé Asie. Právě regentovi Nikajského císařství Michaelu Palaiologovi se podařilo v roce 1261 vyrvat Konstantinopol ze západních rukou a obnovit byzantskou říši.
|
| dbpedia-owl:combatant
|
- **18pxAmiens
- **18pxBurgundské vévodství
- **18pxFlanderské hrabství
- **18pxHrabství Blois
- **18pxHrabství Champagne
- **18pxHrabství Saint-Pol
- **18pxMarkrabství Montferrat
- **18pxÎle-de-France
- *18pxChorvatské království
- *18pxDalmácie
- *18pxFrancouzské království
- *18pxSvatá říše římská
- *18pxUherské království
- 18pxKoruna uherská
- 20pxBulharská říše
- **18pxHenegavské hrabství
- **18pxKníže-biskupství Halberstadt
- **18pxPairiské opatství
- *22px|okrajBenátská republika
- 20pxByzantská říše
- okraj|22pxkřížová výprava
|
| dbpedia-owl:commander
| |
| dbpedia-owl:conflict
| |
| dbpedia-owl:place
| |
| dbpedia-owl:result
|
- Dobytí Konstantinopole a značné části byzantské říše evropskými křižáky; založení křižáckých států v Řecku
|
| dbpedia-owl:strength
|
- 20pxByzantinci: 15 000–30 000 a 20 lodí
- 22px|okrajBenátčané: 10 000 a 210 lodí
- 22px|okrajkřižáci: 10 000
|
| dbpedia-owl:thumbnail
| |
| dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
| |
| dbpedia-owl:wikiPageID
| |
| dbpedia-owl:wikiPageLength
| |
| dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
| |
| dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
| |
| dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
| |
| dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
|
- křížovou výpravu
- Čtvrtá křížová výprava
- čtvrtou křížovou výpravu
- čtvrtá křížová výprava
- čtvrté křížové výpravy
- kruciátu
- křižáky
- křížové výpravy
- křižáků
- čtvrtou křížovou výpravou
- čtvrté křížové výpravě
- 4. křížová výprava
- křižáci
- křížové výpravě
- 4. křížové výpravy
- 4. křížovou výpravou
- 4. křížové výpravě
- Čtvrté křížové výpravě
- IV. křížové výpravě
- Čtvrtou křížovou výpravu
- papežské (čtvrté) křížové výpravy
- čtvrté výpravě
- čtvrté kruciáty
- čtvrté křížové výpravi
- Čtvrté křížové výpravy
- obsazena a vypleněna
|
| dcterms:subject
| |
| rdf:type
| |
| rdfs:comment
|
- Čtvrtá křížová výprava (1202–1204) byla jedním ze série válečných tažení do Svaté země. Roku 1198 ji vyhlásil papež Innocenc III. Pontifik chtěl obnovit papežskou autoritu a moc nad křesťanskými panovníky tím, že odmítal světské vedení výpravy; kruciáta měla být pod jeho velením. Výzva zůstala zpočátku bez odezvy. Do března 1199, kdy mělo tažení začít, se téměř nikdo nepřihlásil. Až na sklonku roku 1199 účast na výpravě přislíbilo několik francouzských velmožů.
|
| rdfs:label
| |
| prov:wasDerivedFrom
| |
| foaf:depiction
| |
| foaf:isPrimaryTopicOf
| |
| is prop-cs:konflikt
of | |
| is dbpedia-owl:conflict
of | |
| is dbpedia-owl:wikiPageRedirects
of | |
| is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
of | |
| is foaf:primaryTopic
of | |
.svg){kind=link}
.svg){kind=link}
.svg){kind=link}
.svg){kind=link}
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}
.svg){kind=link}
