Římané budovali akvadukty napříč celým svým impériem za účelem přivést vodu do měst, a to často z velmi vzdálených zdrojnic. Voda z nich zásobovala veřejné lázně, latríny, fontány i soukromé domy. Akvadukty taktéž zajišťovaly vodu pro doly, mlýny, farmy a zahrady. Akvadukty přesouvaly vodu pouze samospádem, zpravidla pod velmi nízkým sklonem v potrubích z kamene, cihel nebo betonu, ale někdy též za využití strmějšího spádu.

PropertyValue
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
dbpedia-owl:abstract
  • Římané budovali akvadukty napříč celým svým impériem za účelem přivést vodu do měst, a to často z velmi vzdálených zdrojnic. Voda z nich zásobovala veřejné lázně, latríny, fontány i soukromé domy. Akvadukty taktéž zajišťovaly vodu pro doly, mlýny, farmy a zahrady. Akvadukty přesouvaly vodu pouze samospádem, zpravidla pod velmi nízkým sklonem v potrubích z kamene, cihel nebo betonu, ale někdy též za využití strmějšího spádu. Většina potrubí byla ukryta pod zemí a kopírovala přírodní terénní překážky; kopce a hory bývaly obcházeny, méně často v nich byly raženy tunely. Hluboká údolí byla překonávána mosty, případně byla voda svedena do vysokotlakého olověného, keramického nebo kamenného potrubí a pomocí sifonu se dostávala přes. Vetšina akvaduktových systémů byla vybavena sedimentačními nádržemi, které pomáhaly redukovat nečistoty vznikající obrušováním stěn potrubí. Propusti a castella aquae (distribuční nádrže) pak regulovaly dodávky vody do jednotlivých cílových destinací. Odtok vody z akvaduktů někdy poháněl městské mlýny, případně pročišťoval kanály a kanalizace. První římský akvadukt přiváděl vodu do fontány na městském dobytčím trhu. Do třetího století našeho letopočtu se ve městě nacházelo již jedenáct akvaduktů, které umožňovaly velmi štědré dodávky vody pro více než milion zdejších obyvatel. Většina vody zásobovala velmi početné městské veřejné lázně. Města napříč celou Římskou říší tento model napodobovala a financovala akvadukty jako objekty veřejného zájmu a občanské prestiže.Řada římských akvaduktů se ukázala jako velmi trvanlivá a odolná. Některé byly používány až do raného novověku a pozůstatky některých jsou stále částečně v provozu. Metody stavby akvaduktů jsou zmiňovány Vitruviem v jeho díle De Architectura (1. století n.l.). Generál Frontinius ve své oficiální zprávě uvádí podrobnější informace o používáníi a zneužívání veřejného vodovodu císařského Říma.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 1371099 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 30445 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 179 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 15976787 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Římané budovali akvadukty napříč celým svým impériem za účelem přivést vodu do měst, a to často z velmi vzdálených zdrojnic. Voda z nich zásobovala veřejné lázně, latríny, fontány i soukromé domy. Akvadukty taktéž zajišťovaly vodu pro doly, mlýny, farmy a zahrady. Akvadukty přesouvaly vodu pouze samospádem, zpravidla pod velmi nízkým sklonem v potrubích z kamene, cihel nebo betonu, ale někdy též za využití strmějšího spádu.
rdfs:label
  • Římské akvadukty
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is foaf:primaryTopic of