Císařský komorník, případně císařský komoří (německy kaiserlicher Kämmerer), později císařsko-královský komorník (většinou zapisovaný jako c. k. komorník), případně císařsko-královský komoří (c. k. komoří) byl dvorský úřad původně zajišťující obsluhu v císařských pokojích, který se však od 20. let 17. století z důvodu výrazného narůstu počtu jeho držitelů proměnil v čestný úřad a měl tedy spíše reprezentativní funkci. Na počátku vlády Ferdinanda I.

PropertyValue
prop-cs:isbn
  • 978 (xsd:integer)
prop-cs:jméno
  • Václav
  • Petra
prop-cs:místo
  • Praha
prop-cs:početStran
  • 964 (xsd:integer)
  • 1025 (xsd:integer)
prop-cs:příjmení
  • Bůžek
  • Vokáčová
prop-cs:rok
  • 2010 (xsd:integer)
  • 2014 (xsd:integer)
prop-cs:spoluautoři
  • a kol.
prop-cs:titul
  • Společnost českých zemí v raném novověku : struktury, identity, konflikty
  • Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka
prop-cs:vydavatel
  • Academia
  • Nakladatelství Lidové noviny
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
dbpedia-owl:abstract
  • Císařský komorník, případně císařský komoří (německy kaiserlicher Kämmerer), později císařsko-královský komorník (většinou zapisovaný jako c. k. komorník), případně císařsko-královský komoří (c. k. komoří) byl dvorský úřad původně zajišťující obsluhu v císařských pokojích, který se však od 20. let 17. století z důvodu výrazného narůstu počtu jeho držitelů proměnil v čestný úřad a měl tedy spíše reprezentativní funkci. Na počátku vlády Ferdinanda I. Habsburského (římským králem v letech 1531–1564, císařem od roku 1556) byli vedle nejvyššího komorníka jmenováni jen tři nositelé komornických klíčů, za vlády Matyáše (císařem 1612–1619) už jich bylo třicet (1615), o patnáct let později za Ferdinanda II. (císařem 1619–1637) přibližně tři sta. V druhé polovině 16. století za vlády Maxmiliána II. Habsburského (císařem 1564–1576) se začalo rozlišovat mezi skutečnými a titulárními komorníky. Skuteční komorníci (wirklicher Kämmerer) fakticky vykonávali službu v pokojích císaře, u tabule a v kapli, zatímco titulární komorníci na císařském dvoře dlouhodobě vůbec nemuseli působit. Na přelomu 16. a 17. století došlo k další výrazné změně, kdy se oddělili placení komorníci od neplacených. Toto bylo počátkem přerodu úřadu v ryze titulární. Nositelé úřadu pocházeli z vyšší šlechty. Ziskem komornických klíčů bylo potvrzeno, že jejich nositelé patřili ke dvoru nejurozenějšího světského vládce Evropy. Skuteční komorníci byli součástí domácnosti panovníka a pobývali v jeho bezprostřední blízkosti. Pomáhali císaři s osobní hygienou, oblékali ho a obsluhovali ho během stolování. Doprovázeli ho při oficiálních i soukromých příležitostech, konkrétně na mše, do divadla, na procházky a vyjížďky, na lov, do jízdárny a míčovny, trávili s ním čas při hudbě, tanci nebo u biliáru. V roce 1708 obnášel roční plat skutečného komorníka 480 zlatých. Často však za tuto službu nepobírali žádný stálý plat.Císař Ferdinand II. jmenoval v letech 1617–1637 více než 670 nových komorníků. Zisk tohoto virtuálního úřadu byl především odměnou šlechticům za podporu v průběhu třicetileté války. Také Ferdinandův vnuk Leopold I. (císařem 1657–1705) jmenoval v prvních třiceti letech panování bezmála 700 komorníků. V hierarchii stáli o stupínek výše nad císařskými komorníky tajní radové, takže při nejrůznějších dvorských slavnostech se komorníci řadili až za ně. Mezi jednotlivými nositeli tohoto čestného úřadu byl pak rozhodující služební věk šlechtice. Z pestrého davu císařského dvora se vedle čestných úřadů komorníků a tajných radů dále vydělovali rytíři Zlatého rouna.Symbolem úřadu byl zlatý klíč, který šlechtic obdržel při jmenování do úřadu. Nosili ho na černé stuze u opasku nebo na kapse kalhot. V baroku císařský dvůr disponoval zhruba třemi sty klíči. Za počet a kvalitu komorníků zodpovídal nejvyšší komorník, právě on uděloval a odebíral klíče. Po jmenování do úřadu komorníkem následovala přísaha právě do rukou nejvyššího komorníka. Čestný titul komorníka existoval až do zániku Rakousko-uherské monarchie v roce 1918.Sloužící komorníky měli i ostatní členové císařské rodiny.
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 1232638 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 9331 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 129 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 16074670 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
  • komoří
  • královského komorníka
  • císařský komorník
  • komorníkem
  • komorník
  • komořího
  • komořím
  • Císařský komorník
  • císařským komořím
  • titulárního císařského komorníka
  • titulárního komorníka
  • c. k. komoří
  • Císařský komoří
  • c. a k. komořím
  • c. k. komořího
  • C. k. komoří
  • c. k. komořího
  • c. k. komořím
  • c.k. komořího
  • císařským komorníkem
  • císařští komorníci
  • císařský komoří
  • c.k. komořím
  • císařského komorníka
  • císařského komořího
  • Skutečný císařský komoří
  • c.k. komoří
  • císařskému komořímu
  • C. k. komorník
  • C. a k. komoří
  • c. a k. komoří
  • c.k. císařským komořím
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Císařský komorník, případně císařský komoří (německy kaiserlicher Kämmerer), později císařsko-královský komorník (většinou zapisovaný jako c. k. komorník), případně císařsko-královský komoří (c. k. komoří) byl dvorský úřad původně zajišťující obsluhu v císařských pokojích, který se však od 20. let 17. století z důvodu výrazného narůstu počtu jeho držitelů proměnil v čestný úřad a měl tedy spíše reprezentativní funkci. Na počátku vlády Ferdinanda I.
rdfs:label
  • Císařský komorník
prov:wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
is prop-cs:pořadí of
is prop-cs:úřad of
is dbpedia-owl:wikiPageDisambiguates of
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of