Dějiny Řecka jsou nejdéle zaznamenanými dějinami ze všech evropských zemí. Historický vývoj této oblasti je písemně doložen již od 2. tisíciletí př. n. l. Avšak již v 7. tisíciletí př. n. l. nacházíme na řeckém území první neolitické osady. Z rozvoje kultury a hospodářství se zpočátku těšila zejména Kréta, kde se tamější Mínojská civilizace již vyznačovala stavbou paláců, kolem nichž vyrůstala menší města a které byly sídlem místních vládců.

PropertyValue
prop-cs:datumVydání
  • 1.900000 (xsd:double)
  • 23.060000 (xsd:double)
  • 30.080000 (xsd:double)
prop-cs:isbn
  • 80 (xsd:integer)
prop-cs:jazyk
  • česky, řecky
prop-cs:jméno
  • Bohumila
  • Miroslav
  • Pavel
  • Růžena
  • Jiří
  • Milan
  • Vladimír
  • Petros
  • Antula
  • Nevill a kol
prop-cs:místo
  • Praha
  • Rokycany
prop-cs:odkazNaAutora
  • Růžena Dostálová
  • Petros Cironis
  • Vladimír Vavřínek
  • Milan Konečný
  • Antula Botu
  • Pavel oliva
prop-cs:početStran
  • 146 (xsd:integer)
  • 232 (xsd:integer)
  • 265 (xsd:integer)
  • 523 (xsd:integer)
  • 529 (xsd:integer)
  • 768 (xsd:integer)
prop-cs:příjmení
  • Oliva
  • Forbes
  • Dostálová
  • Konečný
  • Šedivý
  • Cironis
  • Hradečný
  • Vavřínek
  • Zástěrová
  • Botu
  • Chlubný
prop-cs:rok
  • 1992 (xsd:integer)
  • 1998 (xsd:integer)
  • 2001 (xsd:integer)
  • 2002 (xsd:integer)
  • 2005 (xsd:integer)
  • 2011 (xsd:integer)
prop-cs:spoluautoři
  • a kol.
prop-cs:titul
  • Dějiny Řecka
  • Řecko
  • Dějiny Byzance
  • Akce "Řecké děti 1948": Dokumenty, vzpomínky a komentáře na emigraci helénských dětí v roce 1948 do Československa
  • Filipova Makedonie
  • The Balkans
  • Krvavá odyssea : řecký boj za nezávislost 1821-1832
  • Řecké dějiny - Mykény
  • Řecké dějiny - Peloponéská válka
  • Řečtí uprchlíci : Kronika řeckého lidu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1948-1989
prop-cs:url
prop-cs:vydavatel
  • Academia
  • Libri
  • Nakladatelství Lidové noviny
  • Epocha
  • Státní okresní archiv Rokycany
  • Řecká obec Praha
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
dbpedia-owl:abstract
  • Dějiny Řecka jsou nejdéle zaznamenanými dějinami ze všech evropských zemí. Historický vývoj této oblasti je písemně doložen již od 2. tisíciletí př. n. l. Avšak již v 7. tisíciletí př. n. l. nacházíme na řeckém území první neolitické osady. Z rozvoje kultury a hospodářství se zpočátku těšila zejména Kréta, kde se tamější Mínojská civilizace již vyznačovala stavbou paláců, kolem nichž vyrůstala menší města a které byly sídlem místních vládců. Po úpadku Kréty nastoupila, nyní již v samotném Řecku, kultura Mykénská. Zdejší vládci často bojovali mezi sebou, ve společnosti panovaly značné sociální rozdíly. Mykénská kultura padla za oběť nájezdům mořských národů a Dórům, kteří se zde spolu s dalšími kmeny usadili. Následný hospodářský a kulturní úpadek je označován jako temné období. K novému rozkvětu dochází až v souvislosti s řeckou kolonizací a vývojem antické řecké polis. Řecko během archaického a klasického období dosáhlo obrovského kulturního, mocenského a hospodářského vzestupu – antická řecká kultura se stala jedním ze základů naší civilizace. Řekové dokázali úspěšně během řecko-perských válek uchránit svoji samostatnost vůči perské říši Achaimenovců. Následné války mezi řeckými městskými státy (zejména mezi Spartou a Athénami) vedly k mocenskému oslabení a k ovládnutí větší části Řecka makedonským králem Filipem II. Jeho synovi Alexandrovi se podařilo vyvrátit perskou říši a jeho vojska dospěla až k břehům Indu. O něco později ale Alexandr umírá ve svém sídelním městě Babylónu, území říše si mezi sebou rozdělují jeho vojevůdcové – diadochové. Nastává helénistické období, během něhož se navzájem ovlivňují řecká a orientální kultura. V 2. století př. n. l. se Řecko stává součástí římské říše, ale řečtina nadále fungovala jako obecný dorozumívací jazyk na mnoha místech ve východním Středomoří. Římská říše se poté roku 395 rozpadá na dvě části – Západořímskou a Východořímskou. Východořímská či také byzantská říše nadále po jistou dobu vzkvétá a postupem času se zde stále více prosazuje řecká kultura. Byzanc hrála po značnou část středověku roli evropské velmoci. Tento státní útvar zanikl roku 1453, kdy jeho hlavní město dobyla vojska osmanské říše. Po ovládnutí většiny Řecka Osmané dále rozšířili své území do Levanty, Egypta, severní Afriky, Arábie, zbytku Balkánu a části Maďarska. Centrem umění se stává Kréta, která se nachází pod benátskou správou. Významnou vrstvou se v 17. století stávají fanarioti, snažící se o nové povznesení řeckého národa. V 18. století dochází k novému rozvoji řecké kultury, takzvanému národnímu obrození. Řečtina se stává dorozumívacím jazykem v některých částech Balkánu a také Levanty. S úpadkem hospodářství a rostoucím daňovým a politickým útlakem se stupňovala nespokojenost řeckého obyvatelstva s osmanskou nadvládou, vedoucí až k otevřenému povstání. O toto povstání se zasloužila především tajná společnost Filiki Eteria. Samotná revoluce a řecký boj za nezávislost vypukl roku 1821. Následuje éra moderního řeckého státu, zahrnujícího prozatím Peloponés, pevninské Řecko a ostrovy v Egejském moři. Po většinu 19. století bylo Řecko státním zřízením monarchií. Vystřídaly se tu dvě dynastie – Wittelsbachové a Glücksburgové. Řecké království se dočkalo v balkánských válkách značných územních zisků – pod řeckou vládu se dostala Makedonie, Epirus a Kréta. Během první světové války bojovalo Řecko na straně Trojdohody. V meziválečném období se načas ustanovila republika, ta ale byla ve 30. letech nahrazena opět královstvím a autoritativním režimem. Za druhé světové války bylo Řecko okupováno armádami Třetí říše a jejími spojenci. Postupně proti okupantům sílil odpor, který vyústil ve zformování povstaleckých armád. Postup boje za osvobození ale komplikovaly spory zejména mezi komunistickými a pravicovými partyzány. Po stáhnutí německých vojsk tyto konflikty pokračovaly nadále a vyhrotily se až do podoby občanské války, která skončila vítězstvím příznivců pravicového roajalistického režimu. Vláda padesátých a poloviny šedesátých let nebyla zcela demokratického charakteru. Přes liberalizační pokusy se demokracii naplno prosadit nepodařilo, navíc všechny reformy byly zvráceny roku 1967 pučem několika důstojníků, jenž vyústil v nastolení nového autokratického režimu známého jako vláda řeckých plukovníků či vojenská junta. Vlivem hospodářských potíží a zahraničně politických neúspěchů došlo ke svržení režimu a nastolení demokratické vlády. S novým politickým vývojem se ustanovily dvě významné řecké strany Nová demokracie a PASOK, které jsou dodnes v Řecku vedoucími politickými celky.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 386918 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 124812 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 934 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 16486841 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
  • Dějiny Řecka
  • antického Řecka
  • helénistickém období
  • řeckých dějin
  • řeckých dějinách
  • řecké historie
  • klasickém období
  • Dějiny Řecka#Moderní dějiny
  • Řecký stát
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Dějiny Řecka jsou nejdéle zaznamenanými dějinami ze všech evropských zemí. Historický vývoj této oblasti je písemně doložen již od 2. tisíciletí př. n. l. Avšak již v 7. tisíciletí př. n. l. nacházíme na řeckém území první neolitické osady. Z rozvoje kultury a hospodářství se zpočátku těšila zejména Kréta, kde se tamější Mínojská civilizace již vyznačovala stavbou paláců, kolem nichž vyrůstala menší města a které byly sídlem místních vládců.
rdfs:label
  • Dějiny Řecka
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of