Dějiny Rakouska úzce souvisí s dějinami okolních současných států, neboť současná hranice Rakouska vznikla až po první světové válce. V době římské se na území dnešního Rakouska rozkládaly tří římské provincie, z nichž nejvýznamnější bylo Noricum. Od poloviny 4. století na toto území přicházeli Germáni, jež přispívali k oslabení moci římské říše. Římané se z této oblasti stáhli roku 476 a namísto nich se zde začali objevovat Bavoři a Slované.

PropertyValue
prop-cs:isbn
  • 3 (xsd:integer)
  • 80 (xsd:integer)
  • 978 (xsd:integer)
prop-cs:jazyk
  • německy
  • ger
prop-cs:jméno
  • Alois
  • Václav
  • Karl
  • Thomas
  • Heinz
  • Maximilian
  • Brigitte
  • Karl-Friedrich
prop-cs:jménoSestavitele
  • Arno
  • Martin
prop-cs:místo
  • Praha
  • Wien
  • Wien ; Köln ; Weimar
  • Innsbruck - Wien - Bozen
prop-cs:odkazNaAutora
  • Thomas Winkelbauer
  • Brigitte Hamannová
  • Václav Veber
prop-cs:odkazNaSestavitele
  • Arno Strohmeyer
  • MArtin Scheutz
prop-cs:početStran
  • 254 (xsd:integer)
  • 408 (xsd:integer)
  • 478 (xsd:integer)
  • 519 (xsd:integer)
  • 560 (xsd:integer)
  • 567 (xsd:integer)
  • 620 (xsd:integer)
  • 621 (xsd:integer)
prop-cs:příjmení
  • Veber
  • Brunner
  • Krieger
  • Lechner
  • Winkelbauer
  • Dopsch
  • Hamannová
  • Weltin
  • Niederstätter
prop-cs:příjmeníSestavitele
  • Scheutz
  • Strohmeyer
prop-cs:rok
  • 1994 (xsd:integer)
  • 1996 (xsd:integer)
  • 1999 (xsd:integer)
  • 2001 (xsd:integer)
  • 2003 (xsd:integer)
  • 2009 (xsd:integer)
prop-cs:rokVydání
  • 2008 (xsd:integer)
prop-cs:sborník
  • Was heißt "österreichische" Geschichte? Probleme, Perspektiven und Räume der Neuzeitforschung
prop-cs:spoluautoři
  • a kol.
prop-cs:strany
  • 206 (xsd:integer)
prop-cs:svazek
  • Wiener Schriften zur Geschichte der Neuzeit Bd. 6
prop-cs:titul
  • Dějiny Rakouska
  • Habsburkové. Životopisná encyklopedie
  • Österreichische Geschichte 1522–1699 : Ständefreiheit und Fürstenmacht ; Länder und Untertanen des Hauses Habsburg im konfessionellen Zeitalter. Teil 2
  • Österreichische Geschichte 1522–1699 : Ständefreiheit und Fürstenmacht ; Länder und Untertanen des Hauses Habsburg im konfessionellen Zeitalter. Teil 1
  • Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. do Fridricha III.
  • Die Babenberger : Markgrafen und Herzoge von Österreich 976–1246
  • Österreichische Geschichte 907–1156. Herzogtümer und Marken: vom Ungarnsturm bis ins 12. Jahrhundert
  • Österreichische Geschichte 1122–1278. Die Länder und das Reich : der Ostalpenraum im Hochmittelalter
  • Österreichische Geschichte 1278–1411. Die Herrschaft Österreich : Fürst und Land im Spätmittelalter
prop-cs:vydavatel
  • Argo
  • Nakladatelství Lidové noviny
  • Ueberreuter
  • Brána ; Knižní klub
  • Böhlau
  • StudienVerlag
prop-cs:vydání
  • 1 (xsd:integer)
  • 5 (xsd:integer)
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
dbpedia-owl:abstract
  • Dějiny Rakouska úzce souvisí s dějinami okolních současných států, neboť současná hranice Rakouska vznikla až po první světové válce. V době římské se na území dnešního Rakouska rozkládaly tří římské provincie, z nichž nejvýznamnější bylo Noricum. Od poloviny 4. století na toto území přicházeli Germáni, jež přispívali k oslabení moci římské říše. Římané se z této oblasti stáhli roku 476 a namísto nich se zde začali objevovat Bavoři a Slované. Bavoři se záhy dostali pod vliv franské říše, nedokázali však zabránit Slovanům, aby si zde vytvořili své karantánské knížectví. Bavoři získali převahu až v polovině 8. století, Karantánii ovládli, sami se však roku 757 dostali do područí franské říše.Frankové v této oblasti ustavili Východní marku (po rozdělení franské říše se stala součástí východofranské říše), jež však po celou 1. polovinu 10. století byla vydána v plen Maďarům, které dokázal porazit až král Ota I. roku 955. Jeho nástupce Ota II. pak Východní marku roku 976 reorganizoval a svěřil ji Leopoldovi I. Babenberskému.Babenberkové se zprvu museli ještě vypořádávat s Maďary, po uklidnění východní hranice se však mohli na přelomu 11. a 12. století zapojit do boje o investituru, zpravidla na papežově straně, a později do mocenského zápasu mezi Štaufy a Welfy. Roku 1156 obdržel Jindřich II. Jasomirgott privilegium minus, kterým císař povýšil rakouskou marku na rakouské vévodství a dědičnou držbu tohoto území v mužské i ženské linii udělil právě Babenberkům. Roku 1192 pak Babenberkové získali vládu také nad štýrským vévodstvím. Babenberkové se stále více zapojovali do říšské politiky a účastnili se například křížových výprav. Agresivnější politikou na počátku 13. století si však Babenberkové znepřátelili své bavorské, české i uherské sousedy.Když roku 1246 rod Babenberků vymřel, nastal o jejich dědictví boj. Dočasně získal vládu v rakouském, štýrském i korutanském vévodství Přemysl Otakar II., od roku 1273 se však císaři Rudolfovi I. Habsburskému dařilo českého krále z rakouských zemí vytlačovat, až jej nakonec zcela porazil roku 1278 v bitvě na Moravském poli, čímž babenberské dědictví definitivně získali Habsburkové.Moc Habsburků se z jejich držav v severním Švýcarsku rozšířila ovšem nejen na rakouské a štýrské vévodství, nýbrž záhy také získali Korutany a Tyroly. Po smrti Rudolfa IV. Habsburského roku 1365 však došlo ke sporům mezi jeho syny, kteří si vládu v zemi roku 1379 rozdělili. Dvě větve rodu mezi sebou následující století soupeřily a ke sjednocení habsburských držav došlo znovu až roku 1491 za vlády Maxmiliána I. Po jeho smrti rakouské země obdržel jeho vnuk Ferdinand I., jenž roku 1526 získal také českou a uherskou korunu, a položil tak základy habsburské monarchie. Po jeho smrti roku 1564 se však moc v habsburské monarchii opět rozdělila mezi jeho nástupce. Rozdělená země se musela čelit náboženskému neklidu i třicetileté válce a k jejímu sjednocení došlo opět až roku 1665 za vlády Leopolda I., který musel vzápětí čelit masivnímu osmanskému tažení. Protiútok rakouských a spřátelených vojsk však nakonec vytlačil Osmany z Uher, čímž se území habsburské monarchie podstatně zvětšilo. Dalších územních zisků pak habsburská monarchie došla ve válce o dědictví španělské na počátku 18. století.Císař Karel VI. ovšem roku 1740 zemřel bez mužského potomka, a jeho dcera Marie Terezie proto musela čelit několika armádám, jež si chtěly habsburské dědictví rozdělit. V nastalé válce bylo nakonec úspěšné jen Prusko, které získalo většinu Slezska a další menší území. Další války zemi ještě více vyčerpaly, což postavilo Marii Terezii a jejího syna Josefa II. před nutnost provést osvícenské reformy, jež začaly feudální správu nahrazovat moderní státní správou.Na počátku 19. století postihlo habsburskou monarchii Napoleonovo tažení. Svatá říše římská zanikla a habsburský panovník zůstal pouze rakouským císařem. Snahou státu bylo až do roku 1860 s krátkou přestávkou při revoluci roku 1848 potlačovat liberální myšlenky, neúspěchy v zahraniční politice však nakonec císaře Františka Josefa I. nakonec donutily změnit kurs a povolit demokratickou konstituční monarchii. Rostoucí nacionální problémy se císař rozhodl vyřešit přeměnou Rakouského císařství na Rakousko-Uhersko, tím však uspokojil jen Maďary.Katastrofu pro Rakousko-Uhersko znamenala první světová válka, na jejímž konci roku 1918 se rozpadlo. Rakouští Němci se pokusili prosadit koncepci Německého Rakouska, nakonec však byli nuceni přijmout svůj stát v hranicích, jak jej vymezila Saintgermainská smlouva. První Rakouská republika se potýkala s obrovskými hospodářskými problémy, jež nedokázaly nestabilní vlády dvou znepřátelených politických stran uspokojivě řešit. Roku 1933 konečně Engelbert Dollfuss nastolil autoritativní režim, avšak i on musel čelit vážným problémům, zejména vzestupu rakouského nacismu. Pokus o převrat rakouských nacistů roku 1934 sice nakonec skončil neúspěchem, Rakousko však muselo čelit stále většímu tlaku Hitlerova Německa, jež si nakonec vynutilo „pozvání“ k záboru Rakouska.Jakožto součást Třetí říše se Rakousko zúčastnilo druhé světové války a po pádu nacistické moci bylo podobně jako Německo obsazeno Spojenci a rozděleno do okupačních zón. Plnou suverenitu Rakousko získalo zpět až roku 1955. Jakožto neutrální země se rychle začlenila do západních nevojenských organizací, až nakonec roku 1995 Rakousko vstoupilo do Evropské unie.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 144916 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 74367 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 680 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 16315249 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
  • Druhá republika
  • Rakouska
  • Rakouskem
  • Rakousku
  • Dějiny Rakouska
  • rakouské země
  • Druhou rakouskou republikou
  • Dějinách Rakouska
  • Státu Německé Rakousko
  • dějinami celého Rakouska
  • Dějiny_Rakouska#Austrofa.C5.A1ismus_.281933.E2.80.931938.29
  • Dějiny Rakouska#Austrofa.C5.A1ismus .281933.E2.80.931938.29
  • 1. rakouské republiky
  • předbřeznového Rakouska
  • rakouských dějin
  • dějinám Rakouska
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Dějiny Rakouska úzce souvisí s dějinami okolních současných států, neboť současná hranice Rakouska vznikla až po první světové válce. V době římské se na území dnešního Rakouska rozkládaly tří římské provincie, z nichž nejvýznamnější bylo Noricum. Od poloviny 4. století na toto území přicházeli Germáni, jež přispívali k oslabení moci římské říše. Římané se z této oblasti stáhli roku 476 a namísto nich se zde začali objevovat Bavoři a Slované.
rdfs:label
  • Dějiny Rakouska
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of