Během 15. a 16. století bylo možné sledovat ve střední Evropě ústup nevolnictví, který byl ale přerušen krizí spojenou s třicetiletou válkou. Demografická krize zde naopak vedla k nové vlně nevolnictví tentokrát v podmínkách centralizované, absolutistické monarchie a počínajícího kapitalismu. Poddaní se dělili na dvě skupiny, na osedlý, kteří byli součást obce a mohli se podílet na samosprávě vsi a na neosedlý, kteří nikoliv. Osedlý se odlišovali hlavně tím, že měli k dispozici potah (tj.

PropertyValue
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
dbpedia-owl:abstract
  • Během 15. a 16. století bylo možné sledovat ve střední Evropě ústup nevolnictví, který byl ale přerušen krizí spojenou s třicetiletou válkou. Demografická krize zde naopak vedla k nové vlně nevolnictví tentokrát v podmínkách centralizované, absolutistické monarchie a počínajícího kapitalismu. Poddaní se dělili na dvě skupiny, na osedlý, kteří byli součást obce a mohli se podílet na samosprávě vsi a na neosedlý, kteří nikoliv. Osedlý se odlišovali hlavně tím, že měli k dispozici potah (tj. dva koně, či dva voly) a kvůli tomu byli důležitější pro vrchnost, u které tudíž museli vykonávat tzv. potažní robotu. To znamená, že na rozdíl od neosedlých nemuseli přímo vykonávat práci pro vrchnost, nýbrž stačilo když jí místojednoho pracovního dne zapůjčí na den potah."Ať osedlí nebo neosedlí,odpradávna byli povinni vrchnosti robotní prací. Vyplývá to ze starobylého vztahu manství čili poddanství nebo také člověčenství. Dlužno podotknout, že obě strany tenkrát chápaly vztah jako samozřejmý, spravedlivý a jednou provždy daný. Za dědičný pronájem půdy byl poddaný smlouvou člověčenství připoután ke svému lennímu pánovi dvojím svazkem. Jednak poutem osobním, totiž slibem věrnosti, poslušnosti a úcty, současně však i břemenem věcným - povinností platu (ročního úroku v průměrné výši asi pěti zlatých z lánu) a služeb, robot na prvním místě. V tehdejším právním pojetí zůstal grunt i nadále majetkem pána. A vzhledem k tomu, že smlouva platila dědičně, bylo dědičným i poddanství. Děti poddaných se rodily jako poddaní a automaticky svému pánu zavázány člověčenstvím." Během prvního nevolnictví (tedy toho před bitvou na Bílé Hoře) upadalo na poddané 12 až 20 dnů roboty ročně, avšak během nevolnictví druhého to byly tři dny v týdnu, tedy 150 dní ročně. Tento značný nárůst se dá vysvětlit tím, že v 17. století se, za účelem většího výdělku, rozšiřovaly velkostatky, ale pracovní sily po třicetileté válce ubylo, tudíž páni zvyšovali povinné robotní dny. Taky na povinných robotních dnech přidala inflace, které si tenkrát nikdo nebyl vědom.
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 1003204 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 5875 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 45 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 15068908 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
  • Druhé nevolnictví
  • druhého nevolnictví
  • druhému nevolnictví
  • druhé nevolnictví
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Během 15. a 16. století bylo možné sledovat ve střední Evropě ústup nevolnictví, který byl ale přerušen krizí spojenou s třicetiletou válkou. Demografická krize zde naopak vedla k nové vlně nevolnictví tentokrát v podmínkách centralizované, absolutistické monarchie a počínajícího kapitalismu. Poddaní se dělili na dvě skupiny, na osedlý, kteří byli součást obce a mohli se podílet na samosprávě vsi a na neosedlý, kteří nikoliv. Osedlý se odlišovali hlavně tím, že měli k dispozici potah (tj.
rdfs:label
  • Druhé nevolnictví
prov:wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of