Tento článek pojednává o dějinách Francie v období od zániku západořímské říše ve druhé polovině 5. století do vzniku středověké Francie po rozpadu Franské říše v polovině 9. století.Galie v pozdní antice se postupně vymaňovala z moci starověkého Říma a dostala se pod nadvládu Germánů, především Franků. Území Galie, tvoří dnešní Francii a v polovině 1. století př. n. l. se stalo římskou provincií.

PropertyValue
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
dbpedia-owl:abstract
  • Tento článek pojednává o dějinách Francie v období od zániku západořímské říše ve druhé polovině 5. století do vzniku středověké Francie po rozpadu Franské říše v polovině 9. století.Galie v pozdní antice se postupně vymaňovala z moci starověkého Říma a dostala se pod nadvládu Germánů, především Franků. Území Galie, tvoří dnešní Francii a v polovině 1. století př. n. l. se stalo římskou provincií. Oblast, která je ohraničená Alpami, Pyrenejemi a Atlantikem, byla obývána keltskými kmeny (Římany označovanými jako Galové), které se pod vlivem svého vyspělejšího souseda, Římské říše stále více pořímšťovaly. Pořímštění bylo uspíšeno během galských válek vedených Juliem Caesarem a dovršeno za vlády císaře Augusta, kdy se celá oblast začala nazývat Římskou Galií. Zhruba do 3. století Galie velmi prosperovala a stala se nejbohatší římskou provincií. Ve 3. století byla, stejně jako celá říše, postižena krizí. V tomto období začal ze severovýchodu sílit tlak do té doby za hranicemi držených germánských kmenů, které lákalo bohatství Galie.Germánské kmeny zprvu Galii neničily, spíše se snažily přiživit se na její prosperitě. Římští úředníci je najímali do armády (z níž zpohodlnělí římští a galořímští občané odcházeli) a později je jako foederaty začali usazovat na galském území. Od roku 375, kdy vpád kočovných Hunů donutil germánské kmeny k útěku na západ, se pro římskou říši stalo čím dál tím výhodnější udělat si z Germánů spojence. Začátkem 5. století tak byli v Galii usazeny kmeny Burgundů, Vizigótů a Franků. Oslabení římské hranice využily i jiné germánské kmeny (Alani, Svébové, Vandalové, Alamani), které přes její území migrovali na jihozápad a přitom Galii vyplenili. V tomto období stěhování národů upadala římská správa a sílil germánský vliv. Germáni se mísili se zdejším obyvatelstvem a oslabování římské říše využívali k vytváření vlastních států.Formální zánik západořímské říše roku 476 se na území Galie již nijak neprojevil. Galie v té době již byla nebyla pod římskou kontrolou a na jejím území se nacházelo několik germánských říší. Nejvlivnější a největší byla říše Franků. Ti se na konci 5. století sjednotili pod vládou krále Chlodvíka z dynastie Merovejců, který spolu se svými dědici v následujících letech ovládl téměř celou Galii. Přestože Frankové byli Germáni, romanizace na území jejich říše přetrvala. Sami Frankové se již v předchozích letech částečně pořímštili, Chlodvík navíc na přelomu 4. a 5. století přijal katolictví. Jazyk Franků se v té době také mísil se zdejší vulgární (lidovou) latinou, z níž se v průběhu let vytvořila francouzština.Státní správou Frankové navázali na již existující římskou správu, kterou obohatili o některé nové prvky. Franským zvykem bylo rozdělování majetku po otcově smrti mezi všechny jeho syny, tím Franská říše rostla během bojů proti ostatním Germánům, ale byla oslabována během dělení majetku v důsledku sporů o nástupnictví. Na území říše se následkem toho brzy vytvořily tři autonomní celky: Austrasie na východě, Neustrie na západě a Burgundsko na jihovýchodě; v průběhu vzájemných bojů mezi nimi se na jihu téměř osamostatnila Akvitánie. Vzájemných bojů mezi Merovejci využili také majordomové, původně správci paláců, kteří se v průběhu oslabování vládnoucí dynastie zmocnili vlády. Austrasijský majordomus Karel Martel získal takovou moc, že mohl znovu sjednotit franské království, jeho syn Pipin III. Krátký se již dokonce prohlásil a byl uznán franským králem. Na trůn tak nastoupila dynastie Karlovců (pojmenovali se tak na památku Karla Martela). Za vlády Pipinova syna Karla Velikého Franská říše dosáhla svého největšího rozmachu. Územně sahala od Ebra ve Španělsku po Rýn na západě a po Spoleto v Itálii. Karel a jeho předchůdci navázali těsné spojenectví s papežským úřadem, což roku 800 vyvrcholilo korunovací Karla Velikého císařem.Po Karlově smrti se říše opět ocitla ve vzájemných bojích mezi jeho nástupci. Ty byly nakonec roku 843 ukončeny uzavřením Verdunské smlouvy, která Karlovo impérium rozdělila na tři části. Z její západní části se v průběhu následujících let začala formovat středověká Francie.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 284344 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 18506 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 182 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 15864659 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
  • Galii
  • galský
  • franckých
  • Galie v pozdní antice
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Tento článek pojednává o dějinách Francie v období od zániku západořímské říše ve druhé polovině 5. století do vzniku středověké Francie po rozpadu Franské říše v polovině 9. století.Galie v pozdní antice se postupně vymaňovala z moci starověkého Říma a dostala se pod nadvládu Germánů, především Franků. Území Galie, tvoří dnešní Francii a v polovině 1. století př. n. l. se stalo římskou provincií.
rdfs:label
  • Galie v pozdní antice
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of