| dbpedia-owl:abstract
|
- Kontrapunkt (z lat. punctum contra punctum = „nota proti notě“) je zásadní skladební technika renesance a baroka. Svého vrcholu dosáhla za Johanna Sebastiana Bacha. Nejjednodušší formou kontrapunktu v hudební teorii je „protihlas“ k dané melodii. Fuga obsahuje hlavní melodii, která se nazývá téma resp. Soggetto (tj. it. subjekt), kontrapunkt pak rozvíjí a doprovází téma jako samostatný hlas. Tomu také odpovídá výraz „kontrapunkt“ ve smyslu umění resp. techniky jednotlivých protihlasů k dané řadě tónů, jejichž souzvuk sám o sobě dává smysl jak vertikálně (harmonicky), tak i v rovině horizontálně-lineární (melodicky).Kontrapunkt jako skladebná technika podléhala v hudebních dějinách měnícím se pravidlům, jež závisela od měnícího se vnímání konsonancí a disonancí. Významnou roli hraje kontrapunkt v polyfonní hudbě, v níž jednotlivé hlasy usilují o rovnocennost a nezávislost (v protikladu k homofonii, jež je tvořena hierarchií mezi nadřízenou melodií a podřízeným doprovodem).Jelikož je ovládnutí pravidel kontrapunktu pro kompozici polyfonní hudby velmi důležité, užívá se výrazu kontrapunkt také v nejširším významu často také pro polyfonii.
|
