Renesanční literatura je literatura, která vznikla v epoše renesance, trvající od 14. do 16. století, a byla součástí tehdy dominantního renesančního uměleckého slohu. Často se užívá také pojmu humanistická literatura. Ten je s pojmem renesanční literatura v běžném užívání téměř synonymní, byť se místo odkazu k epoše a slohu hlásí k humanismu jako dobovému intelektuálnímu hnutí, a je proto o něco užší.Tradiční pojetí, vycházející z 19.

PropertyValue
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
dbpedia-owl:abstract
  • Renesanční literatura je literatura, která vznikla v epoše renesance, trvající od 14. do 16. století, a byla součástí tehdy dominantního renesančního uměleckého slohu. Často se užívá také pojmu humanistická literatura. Ten je s pojmem renesanční literatura v běžném užívání téměř synonymní, byť se místo odkazu k epoše a slohu hlásí k humanismu jako dobovému intelektuálnímu hnutí, a je proto o něco užší.Tradiční pojetí, vycházející z 19. století, chápalo renesanci jako návrat k antice a odklon od náboženského myšlení, takové pojetí je však podle moderního bádání nepřesné, přinejmenším v oblasti vzdělanosti a literatury. Šlo především o vymezení vůči scholastice vrcholného středověku a vůči tradičním univerzitním disciplínám, větší důraz měl být naopak kladen na kultivaci člověka prostřednictvím poezie a rétoriky. Pod heslem „ad fontes“ („k pramenům“) se rozumělo nejen zkoumání a napodobování rukopisů klasické římské antiky, ale také bádání nad řeckými a hebrejskými texty a rovněž návrat k církevním otcům a ke středověkým filosofickým směrům před nástupem scholastiky. Důkladnější poznání řečtiny a hebrejštiny vedlo k rozvoji filologie. Značný důraz byl kladen na filosofa Platóna (na úkor Aristotela) a na novoplatónismus, což vedlo k přísnějšímu oddělování duchovna a tělesna, ale také například k opěvování platonické lásky v milostné lyrice. Vzrostla obliba hermetických učení, astrologie či alchymie.Pět ústředních konceptů italské renesanční literární kritiky zahrnovalo dekorum (vznešenost formy měla být příslušná obsahu), velkolepost (preferován byl vysoký, monumentální styl a námět), půvab (text, zejména středního a nízkého stylu měl být líbezný a elegantní), rozmanitost (využívání co největšího počtu variant) a podobnost (text měl být podobný dílům klasických autorů, avšak pouze duchem, nemělo se jednat o kopii). Silný byl též požadavek na formální dokonalost metra a geometrické uspořádání díla.V Itálii, kolébce renesance, se objevily velká díla již ve 14. století, především Boccacciův Dekameron (1353) a Petrarcovy básně. Z 16. století pak pochází například významný myslitel Niccolò Machiavelli, známý příručkou Vladař (tiskem 1532), a epický básník Ludovico Ariosto, autor Zuřivého Rolanda (první verze 1516). Ve Francii v období renesance a humanismu vyniká tvorba Pierra de Ronsard a dalších básníků, ale také rozsáhlý Rabelaisův román Gargantua a Pantagruel (1532–1564) a tvorba Michela de Montaigne, zakladatele žánru eseje. Anglická renesance je spojena s osobností Thomase Mora, autora Utopie (1516), básníkem Edmundem Spenserem, a zejména slavným dramatikem a básníkem William Shakespeare, podepsaným pod tragédiemi jako Romeo a Julie, Hamlet nebo Král Lear. V Německu přinesla tato éra jak texty reformátora Martina Luthera, tak lidově laděné básně a erotické frašky Hanse Sachse. Z Nizozemí pocházel jeden z nejvlivnějších humanistů, Erasmus Rotterdamský, pisatel Chvály bláznovství (1511). Ranou španělskou renesanční tvorbu reprezentují díla jako Celestina (1499) nebo rytířský román Amadís Waleský (první dochovaný výtisk 1508), o sto let později působil Miguel de Cervantes y Saavedra, autor Dona Quijota (1605, 1615), a také významný dramatik Lope de Vega, stojící již na prahu baroka.K významným osobnostem renesančního humanismu v českých zemích lze počítat latinsky píšícího Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, autora cestopisných, milostných a politických textů, či olomouckého biskupa Jana Dubravia, pisatele Rady zvířat (tiskem 1520). Důležitými překladateli byl Viktorin Kornel ze Všehrd a Řehoř Hrubý z Jelení. Česky psaná literatura, jíž bylo méně než latinské, vycházela péčí významných tiskařů Jiřího Melantricha a Daniela Adama z Veleslavína. Mnoho významných autorů pocházelo z jednoty bratrské, například Jan Blahoslav, Václav Budovec z Budova nebo Karel starší ze Žerotína. K vrcholným dílům patří nový český překlad bible, takzvaná Bible kralická, vydaná v letech 1579–1593.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 523874 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 94482 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 817 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 16462276 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
  • renesanční
  • Renesanční literatura
  • renesanční literatury
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Renesanční literatura je literatura, která vznikla v epoše renesance, trvající od 14. do 16. století, a byla součástí tehdy dominantního renesančního uměleckého slohu. Často se užívá také pojmu humanistická literatura. Ten je s pojmem renesanční literatura v běžném užívání téměř synonymní, byť se místo odkazu k epoše a slohu hlásí k humanismu jako dobovému intelektuálnímu hnutí, a je proto o něco užší.Tradiční pojetí, vycházející z 19.
rdfs:label
  • Renesanční literatura
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of