| dbpedia-owl:abstract
|
- Rusifikace je jazyková, kulturní a politická integrace a asimilace neruského obyvatelstva Ruské říše, resp. Sovětského svazu. Kořeny rusifikace sahají několik století nazpátek (již od 17. století bylo například několikrát zakázáno tisknout ukrajinské knihy); masivní rusifikace se však stala součástí ruské vnitřní politiky především ve druhé polovině 19. století, a to hlavně v době vlády carů Alexandra II. (1855–1881), Alexandra III. (1881–1894) a Mikuláše II. (1894–1917). Nástup rusifikace byl přímo i nepřímo spojen s vzestupem nacionalismu a se stále větším tlakem na konkurenceschopnost Ruska ve velmocenském boji v Evropě. Rusifikace prosazovala kulturní asimilaci neruských národů ve formě jazyka, kulturní asimilace nebo konverzím k pravoslavnému náboženství, ale týkala se také prosazování a zavádění ruských institucí a ruských hodnot v neruském prostředí. Rusifikační politika carského Ruska postrádala jednotnou povahu a lišila se ve své intenzitě a formě podle doby ale i místa. Nejintenzivnější rusifikace se dotýkala hlavně ukrajinských a běloruských částí Ruského impéria, následně také Pobaltí a Polska, méně intenzivně zasáhla také Finsko a neevropské součásti Ruska (Tataři a další). Rusifikace se objevovala také v odlišné formě v podobě národnostní politiky a ideje sovětského národa v Sovětském svazu; oficiálně si sice byly všechny jazyky rovny, znalost ruštiny však byla prakticky nezbytná. O rusifikaci se hovoří i v současnosti, neboť ruský vliv v především v zemích bývalého SSSR je stále silný. Pokračující rusifikaci lze pozorovat především v současném Bělorusku, zatímco například Lotyšsko, kde tvoří Rusové třetinu obyvatel, se jí poměrně intenzivně brání.
|
