Rusifikace je jazyková, kulturní a politická integrace a asimilace neruského obyvatelstva Ruské říše, resp. Sovětského svazu. Kořeny rusifikace sahají několik století nazpátek (již od 17. století bylo například několikrát zakázáno tisknout ukrajinské knihy); masivní rusifikace se však stala součástí ruské vnitřní politiky především ve druhé polovině 19. století, a to hlavně v době vlády carů Alexandra II. (1855–1881), Alexandra III. (1881–1894) a Mikuláše II. (1894–1917).

PropertyValue
prop-cs:align
  • right
prop-cs:caption
  • Náboženství bylo jedním z elementů rusifikace v Ruské říši. Vlevo je římskokatolický kostel ve Varšavě, který byl zabrán a přeměněn na pravoslavný , když byla Varšava součástí carského Ruska
prop-cs:direction
  • horizontal
prop-cs:image
  • Dluga 15 kosciol 01.jpg
  • Kosciol Pijarow.jpg
prop-cs:width
  • 200 (xsd:integer)
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
dbpedia-owl:abstract
  • Rusifikace je jazyková, kulturní a politická integrace a asimilace neruského obyvatelstva Ruské říše, resp. Sovětského svazu. Kořeny rusifikace sahají několik století nazpátek (již od 17. století bylo například několikrát zakázáno tisknout ukrajinské knihy); masivní rusifikace se však stala součástí ruské vnitřní politiky především ve druhé polovině 19. století, a to hlavně v době vlády carů Alexandra II. (1855–1881), Alexandra III. (1881–1894) a Mikuláše II. (1894–1917). Nástup rusifikace byl přímo i nepřímo spojen s vzestupem nacionalismu a se stále větším tlakem na konkurenceschopnost Ruska ve velmocenském boji v Evropě. Rusifikace prosazovala kulturní asimilaci neruských národů ve formě jazyka, kulturní asimilace nebo konverzím k pravoslavnému náboženství, ale týkala se také prosazování a zavádění ruských institucí a ruských hodnot v neruském prostředí. Rusifikační politika carského Ruska postrádala jednotnou povahu a lišila se ve své intenzitě a formě podle doby ale i místa. Nejintenzivnější rusifikace se dotýkala hlavně ukrajinských a běloruských částí Ruského impéria, následně také Pobaltí a Polska, méně intenzivně zasáhla také Finsko a neevropské součásti Ruska (Tataři a další). Rusifikace se objevovala také v odlišné formě v podobě národnostní politiky a ideje sovětského národa v Sovětském svazu; oficiálně si sice byly všechny jazyky rovny, znalost ruštiny však byla prakticky nezbytná. O rusifikaci se hovoří i v současnosti, neboť ruský vliv v především v zemích bývalého SSSR je stále silný. Pokračující rusifikaci lze pozorovat především v současném Bělorusku, zatímco například Lotyšsko, kde tvoří Rusové třetinu obyvatel, se jí poměrně intenzivně brání.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 341546 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 8125 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 70 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 16031411 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
  • rusifikace
  • rusifikaci
  • rusifikována
  • rusifikací
  • rusifikované
  • rusifikační
  • imperialistické
  • poruštěné
  • poruštil
  • Rusifikace
  • asimilace ruským obyvatelstvem
  • asimilaci ze strany ruského národa
  • rusifikovat
  • rusifikačním
  • rusifikovaná
  • rusifikátor
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Rusifikace je jazyková, kulturní a politická integrace a asimilace neruského obyvatelstva Ruské říše, resp. Sovětského svazu. Kořeny rusifikace sahají několik století nazpátek (již od 17. století bylo například několikrát zakázáno tisknout ukrajinské knihy); masivní rusifikace se však stala součástí ruské vnitřní politiky především ve druhé polovině 19. století, a to hlavně v době vlády carů Alexandra II. (1855–1881), Alexandra III. (1881–1894) a Mikuláše II. (1894–1917).
rdfs:label
  • Rusifikace
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of