Skleníkové plyny jsou plyny, vyskytující se v atmosféře Země, které nejvíce přispívají k tzv. skleníkovému jevu (efektu). Nejvýznamnější skleníkové plyny přirozeného původu jsou vodní pára, oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Značný vliv na skleníkový jev má také Rayleighův rozptyl na kyslíku. Antropogenními skleníkovými plyny se rozumí ty plynné složky, jejichž množstevní podíl v atmosféře Země je částečně nebo i zcela závislý na životních projevech lidské populace.

PropertyValue
prop-cs:datumPřístupu
  • 2017 (xsd:integer)
prop-cs:datumVydání
  • 2005 (xsd:integer)
prop-cs:isbn
  • 80 (xsd:integer)
prop-cs:jméno
  • Ivan
prop-cs:kapitola
  • 14 (xsd:integer)
prop-cs:místo
  • Praha
prop-cs:příjmení
  • Víden
prop-cs:strany
  • 90 (xsd:integer)
prop-cs:titul
  • Chemie ovzduší
prop-cs:url
prop-cs:vydavatel
  • VŠCHT
prop-cs:vydání
  • 1 (xsd:integer)
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
dbpedia-owl:abstract
  • Skleníkové plyny jsou plyny, vyskytující se v atmosféře Země, které nejvíce přispívají k tzv. skleníkovému jevu (efektu). Nejvýznamnější skleníkové plyny přirozeného původu jsou vodní pára, oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Značný vliv na skleníkový jev má také Rayleighův rozptyl na kyslíku. Antropogenními skleníkovými plyny se rozumí ty plynné složky, jejichž množstevní podíl v atmosféře Země je částečně nebo i zcela závislý na životních projevech lidské populace. Za nejúčinnější antropogenní skleníkové plyny jsou pokládány: vodní pára oxid uhličitý metan ozon oxid dusný částečně a zcela fluorované uhlovodíky (HFC a PFC) fluorid sírový tvrdé (CFC) a měkké freony (HCFC), halony řada dalších plynů (např. SF5CF3, NF3, CF3I).Emise antropogenních skleníkových plynů jsou kontrolovány Kjótským protokolem a Rámcovou úmluvou, použití halonů a freonů je kontrolováno Montrealským protokolem a jeho dodatky. Do roku 1990 převládalo používání pojmu „skleníkový jev“, ale poté začal tento pojem (přestože je to příčina) být méně používán a převládaly politické pojmy.[1]Koncentrace CO2 vzrostla od poloviny 18. století (preindustriální období) z hodnot kolem 280 ppm na hodnotu 379 ppm v roce 2005 a v současnosti (2012) dosahuje již hodnot vyšších než 385 ppm. Jde tak pravděpodobně o nejvyšší hodnotu, které bylo za uplynulých 650 tisíc let dosaženo (hodnoty se v minulosti pohybovaly v rozpětí přibližně 180 až 300 ppm). Přestože míra nárůstu oxidu uhličitého vykazuje určitou meziroční variabilitu, průměrný roční nárůst koncentrace např. v období 1995 – 2005 byl 1,9 ppm, zatímco v období 1960 – 2005 1,4 ppm.Koncentrace CH4 se za stejné období zvýšily z přibližně 715 ppb na 1774 ppb a koncentrace N2O z hodnot kolem 270 ppb na 319 ppb. Fluorované uhlovodíky a fluorid sírový jsou látkami novými, které se v preindustriálním období nevyskytovaly, . Panel vědců publikoval v roce 2018 studii dokládající, že nesnížená produkce skleníkových plynů lidskou civilizací bude mít pravděpodobně za následek významnou změnu ve složení a biodiverzitě pozemských ekosystémů.Skleníkové plyny jsou podle svého potenciálního příspěvku ke skleníkovému jevu atmosféry klasifikovány koeficienty globálního ohřevu (GWP), jehož jednotkou je příspěvek ke skleníkovému efektu jedné molekuly CO2. Pomocí těchto koeficientů je možné určit tzv. ekvivalent CO2 (zapisováno jako CO2 ekv.), tedy množství CO2, které by mělo ekvivalentní příspěvek ke skleníkovému jevu atmosféry stejný jako množství příslušného plynu.Z tabulky a grafu (který ovšem nezahrnuje nejvýznamnější vliv, vliv vodní páry) je možné vyčíst základní údaje o množství, příbytcích a nebezpečnosti hlavních skleníkových plynů. Největší podíl na skleníkovém efektu nemá oxid uhličitý, ale vodní pára, která se na něm podílí z více než 60 procent. V současné době vědci intenzivně zkoumají, jak se mohou koncentrace výše zmíněných skleníkových plynů navzájem ovlivňovat a jakou souvislost mohou mít s globální teplotou. Především vliv a změny koncentrace vodní páry jsou rozporné. Bylo by (v roce 2017) předčasné tvrdit, zda se mraky mění.Jednou z možností snížení produkce antropogenních skleníkových plynů jsou úspory energií a využívání obnovitelných zdrojů energie. Současně lze umírněním tempa kácení lesů a závažnými zásahy do krajiny podpořit přeměnu oxidu uhličitého pomocí fotosyntézy.Při výpočtu množství emisí produkovaných skleníkových plynů v technologickém procesu je vždy nutné kalkulovat i s emisemi vyprodukovaných v průběhu procesu konstrukce, provozu i odstraňování zařízení a při obstarávání surovin a paliv potřebných v dané technologii.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 11778 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 10502 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 83 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 16415715 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
  • skleníkovým plynem
  • skleníkových plynů
  • Skleníkové plyny
  • skleníkové plyny
  • skleníkovými plyny
  • skleníkový plyn
  • skleníkovým plynům
  • skleníkového plynu
  • emisí skleníkových plynů
  • vykazování emisí skleníkových plynů
  • skleníkové
dcterms:subject
rdfs:comment
  • Skleníkové plyny jsou plyny, vyskytující se v atmosféře Země, které nejvíce přispívají k tzv. skleníkovému jevu (efektu). Nejvýznamnější skleníkové plyny přirozeného původu jsou vodní pára, oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Značný vliv na skleníkový jev má také Rayleighův rozptyl na kyslíku. Antropogenními skleníkovými plyny se rozumí ty plynné složky, jejichž množstevní podíl v atmosféře Země je částečně nebo i zcela závislý na životních projevech lidské populace.
rdfs:label
  • Skleníkové plyny
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of