| dbpedia-owl:abstract
|
- Zvonařství, stejně jako některá jiná řemesla, nedoznalo od svého vrcholu v 16. století výrazných změn. Nejvhodnějším materiálem pro výrobu zvonů zůstává zvonovina a základním kamenem výroby je hliněná forma, do níž se rozžhavený kov vlévá. Změny ve výrobním postupu se objevují pouze ve stále přesnějším propočítávání zvonového žebra a samozřejmě užívání některých dříve nedostupných technických prostředků – zvonařské pece se už nevytápějí dřevem, ale koksem nebo elektrickým proudem, k přesouvání forem se neužívá kulatiny a páky, nýbrž jeřábů, teplota je měřena teploměry, zvonaři mají žáruvzdorné obleky. Základní kostra však zůstává stejná dnes jako před čtyřmi sty lety.Oproti průmyslové výrobě, resp. hromadnému odlévání běžných strojírenských výrobků ve slévárnách kovů je výroba velkých zvonů jednoznačně vždy záležitost jednorázová, jednoúčelová a je prováděna na zakázku, jedná se vždy o činnosti s vysokým podílem ruční práce. Kovolijec, který se zabývá odléváním a výrobou zvonů se nazývá zvonař. Jedná se o vysoce specializované umělecké řemeslo, kterému se často věnuje více příslušníků téže rodiny, často se toto řemeslo dědí z otce na syna (obdobně je tomu u jiných výrobců klasických hudebních nástrojů, kupř. u mistrů houslařů). I zde se uplatňuje nejen jejich vysoká řemeslná zručnost, ale i mnoho praktických zkušeností a důležitých dovedností, které bývají nashromážděny z práce mnoha předchozích generací mistrů zvonařů.
|
