Dynamický programovací jazyk je termín používaný v informatice popisující třídu vyšších programovacích jazyků, který v běhu vykonává spoustu běžných operací, jako statické programovací jazyky provádí během kompilace. Toto chování umožňuje rozšířit program následujícím způsobem: přidáním nového zdrojového kódu, rozšířením objektů a jejich definic nebo modifikací typového systému.