Invar je slitina železa a niklu v poměru 36 procent niklu a 64 % železa, s malou příměsí uhlíku a chromu. Tuto slitinu vynalezl švýcarský fyzik Charles Edouard Guillaume, za což obdržel roku 1920 Nobelovu cenu za fyziku.Význačnou vlastností invaru je velmi nízký koeficient teplotní délkové roztažnosti α = 1.2×10−6 K–1, což umožňuje vyrábět z něj součástky, jejichž rozměry jsou velmi málo ovlivněny změnami teploty. Používá se např. v hodinářství, topografii, optických přístrojích aj.
Property | Value |
dbpedia-owl:abstract
|
- Invar je slitina železa a niklu v poměru 36 procent niklu a 64 % železa, s malou příměsí uhlíku a chromu. Tuto slitinu vynalezl švýcarský fyzik Charles Edouard Guillaume, za což obdržel roku 1920 Nobelovu cenu za fyziku.Význačnou vlastností invaru je velmi nízký koeficient teplotní délkové roztažnosti α = 1.2×10−6 K–1, což umožňuje vyrábět z něj součástky, jejichž rozměry jsou velmi málo ovlivněny změnami teploty. Používá se např. v hodinářství, topografii, optických přístrojích aj.
|
dbpedia-owl:thumbnail
| |
dbpedia-owl:wikiPageID
| |
dbpedia-owl:wikiPageLength
| |
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
| |
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
| |
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
| |
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
| |
dcterms:subject
| |
rdfs:comment
|
- Invar je slitina železa a niklu v poměru 36 procent niklu a 64 % železa, s malou příměsí uhlíku a chromu. Tuto slitinu vynalezl švýcarský fyzik Charles Edouard Guillaume, za což obdržel roku 1920 Nobelovu cenu za fyziku.Význačnou vlastností invaru je velmi nízký koeficient teplotní délkové roztažnosti α = 1.2×10−6 K–1, což umožňuje vyrábět z něj součástky, jejichž rozměry jsou velmi málo ovlivněny změnami teploty. Používá se např. v hodinářství, topografii, optických přístrojích aj.
|
rdfs:label
| |
prov:wasDerivedFrom
| |
foaf:depiction
| |
foaf:isPrimaryTopicOf
| |
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
of | |
is foaf:primaryTopic
of | |