| dbpedia-owl:abstract
|
- Narcismus nebo také narcisismus charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem sám k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. Jedná se o vážnou poruchu osobnosti. V krajních případech je někdy nutná i hospitalizace postiženého.Narcismus je velmi často spojen s duševními poruchami. Lidé trpící narcismem nebo lidé s narcistickými sklony mají obecně sklon k dalším duševním poruchám, včetně například poruch příjmu potravy , deprese nebo jiných osobnostních poruch. Problémem je, že jedinci s těmito poruchami si zvláštnost svého chování často neuvědomují, vnímají je jako "sobě vlastní" zvnitřněné představy o sobě (nebo o druhých), které ovšem neodpovídají jejich opravdovému vrozenému vnitřnímu já (nebo opravdovému já druhých osob). Lidé s narcistickou poruchou se chovají velmi zvláštně a sami balancují mezi dvojím chováním (toto balancování se označuje také jako "narcistní nerovnováha"). Někteří se chovají jako perfektní, nejlepší a nepřekonatelní. Mají velké sebevědomí. Někteří se zase chovají velmi nejistě, cítí se, jakoby byli k ničemu a jako úplné nuly. Odtud plyne také rozdělení narcistické poruchy na dva polární typy. Jedinci trpící touto poruchou jsou většinou nešťastní a nespokojení lidé, kteří pořádně nedokážou vnímat ani sami sebe. Odtud plyne, že se obtížně porovnávají s druhými - buď se vidí "nad někým" (jsem lepší než on) nebo "pod někým" (jsem horší než on) a odtud odvozují další představy o druhých jako "buď je někdo se mnou, nebo proti mně" (pro narcistu neexistuje nic mezi tím), mají problém s viděním sebe i druhého jako rovnocenných partnerů. Mají sklony idealizovat nebo naopak devalvovat a ponižovat druhé lidi kolem sebe a v okolí (tím, koho vnímají jako lepšího, nad sebou nebo proti sobě, se cítí být neustále ohroženi, a tím, koho vnímají jako horšího, pod sebou nebo s nimi vnímají často jako sobě podřadnou nulu, která nikdy nemůže dosáhnout jejich vlastní velkoleposti a která se jim proto musí vždy ve všem podřídit, jinak bude narcistou bez milosti odvržena (zničena, vyhnána atd.) jako bezvýznamný červ).Protože pořádně neznají ani sebe, ani druhé takové, jací v jádru doopravdy jsou, často tzv. krouží jen kolem sebe a do svých plánů většinou nezahrnují žádné další osoby, a když, tak zpravidla jen krátkodobě, a to do té doby, než si vyjasní, zda je jich druhý hoden, nebo ne (u přehnaně sebevědomého polárního typu), případně (u nesebevědomého polárního typu), zda jsou oni hodni druhého, kterého si zpočátku idealizují, nebo ne. Pokud vstupují ve vzájemné vztahy, většinou se právě dva protikladné polární typy narcistické osobnosti až magneticky přitahují (každý hledá u druhého jako "doplnění sebe" právě to, co sám u sebe postrádá) a může se stát, že spolu ve vztahu navzdory všem předpokladům vydrží i dlouhodobě, nicméně ani jeden z nich v něm ve skutečnosti není opravdu šťastný a spokojený (tito dva žijí spíše vedle sebe jako dva cizinci než spolu jako důvěrně známí rovnocenní partneři). Sebevědomý typ neustále znemožňuje nesebevědomému typu se plně osvobodit a rozvinout u sebe málo nebo úplně nerozvinuté (případně potlačené) části svého pravého já, zatímco nesebevědomý typ si vlivem vztahu s příliš sebevědomým typem, který ho neustále ponižuje, myslí, že není schopen se bez pomoci sebevědomého typu (který naopak od nesebevědomého vyžaduje neustálý obdiv) o sebe postarat. Tím se oba vzájemně neustále udržují v šachu a brání druhému se osamostatnit a rozvinout své pravé já ze strachu, že budou opuštěni a sami (bez pomoci druhého) nepřežijí. Pozice, kdo je ve vztahu ten sebevědomější, se můžou různě měnit a střídat podle situace. Neplatí, že co narcista, to jeden polární typ, spíše je třeba vnímat každého narcistu tak, že v rámci jeho osobnosti kooexistují oba polární typy a podle vzniklé situace jeden z nich zrovna převáží nad druhým (např. je někdo v zaměstnání "velký šéf", zatímco doma "podpantoflák").V poslední době se velmi spekuluje o tom, zda může být narcismus brán jako životní styl. Životní styl a psychická porucha se navzájem nevylučují. Ale lidé, kteří jsou prostě jen egocentričtí, povyšují se nad ostatními a chovají se arogantně, dokážou odhadnout jakousi hranici. Pokud by ji překročili, budou tím trpět oni sami, ale hlavně lidé v jejich okolí. Lidé, kteří mají diagnostikovanou narcistickou poruchu, si svoje chování neuvědomují, takovou hranici nevidí a nejsou ji schopni ani najít.
|
