Onkání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 3. osoby jednotného čísla.Onkání se v češtině užívalo převážně v 18. století při rozhovorech dospělých osob s dětmi, nebo osob s jejich služebnými. Užívalo se převážně v rodinách vyšších tříd. V dnešní době v češtině již zpravidla zaniklo, v některých případech se však užívá při oslovení jako nahrazení titulu, a vyjadřuje tak zdvořilost mluvčího. Kromě češtiny se onkání vyskytuje i ve švédštině, finštině, italštině a polštině.
| Property | Value |
|---|
| prop-cs:wikiPageUsesTemplate
| |
| dbpedia-owl:abstract
|
- Onkání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 3. osoby jednotného čísla.Onkání se v češtině užívalo převážně v 18. století při rozhovorech dospělých osob s dětmi, nebo osob s jejich služebnými. Užívalo se převážně v rodinách vyšších tříd. V dnešní době v češtině již zpravidla zaniklo, v některých případech se však užívá při oslovení jako nahrazení titulu, a vyjadřuje tak zdvořilost mluvčího. Kromě češtiny se onkání vyskytuje i ve švédštině, finštině, italštině a polštině. V polštině však nezaniklo a i nadále je tu převládající zdvořilostní formou. Španělština oslovování ve 3. osobě používá taktéž – ve významu vykání – a to i pro množné číslo – zájmena tú (2. os. jedn. č.) resp. vosotros (2. os. množ. č.) se nahradí usted resp. ustedes. Portugalština oslovování ve 3. osobě používá taktéž – ve významu vykání – a to i pro množné číslo – zájmena tu (2. os. jedn. č.) resp. vós (2. os. množ. č.) se nahradí você resp. vocês.Příklady: On už je tady? Počkal jen chvíli. (Už jsi tady? Počkej jen chvíli.)Příklady nahrazení titulu: Přeje si pan ředitel něco? Může pán chvíli počkat? (Pane řediteli, přál byste si něco? Mohl byste, pane, chvíli počkat?)
|
| dbpedia-owl:wikiPageID
| |
| dbpedia-owl:wikiPageLength
| |
| dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
| |
| dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
| |
| dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
| |
| dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
| |
| dcterms:subject
| |
| rdfs:comment
|
- Onkání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 3. osoby jednotného čísla.Onkání se v češtině užívalo převážně v 18. století při rozhovorech dospělých osob s dětmi, nebo osob s jejich služebnými. Užívalo se převážně v rodinách vyšších tříd. V dnešní době v češtině již zpravidla zaniklo, v některých případech se však užívá při oslovení jako nahrazení titulu, a vyjadřuje tak zdvořilost mluvčího. Kromě češtiny se onkání vyskytuje i ve švédštině, finštině, italštině a polštině.
|
| rdfs:label
| |
| prov:wasDerivedFrom
| |
| foaf:isPrimaryTopicOf
| |
| is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
of | |
| is foaf:primaryTopic
of | |
