| dbpedia-owl:abstract
|
- Přírodní rezervace Prokopské údolí zahrnuje údolí na jihozápadě Prahy, v Praze 5. PR zaujímá území mezi Jinonicemi a Zlíchovem na obou stranách Prokopského údolí včetně vrchu Děvína a okolních kopců zvaných Dívčí hrady (Dívčí hrady je také název čtvrti severně od Děvína). Byla vyhlášena platným právním předpisem o vyhlášení ZCHÚ, které vydalo ministerstvo kultury ČSR výnosem č.25 533/78-VI/2 dne 28.12.1978. Oblast spadá pod katastrální území Hlubočepy a Jinonice. Rozloha zaujímá 101,53 ha, přičemž lesní část zabírá 49,59 ha a nelesní část zbylých 51,94 ha. Rezervace je součástí Přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí (vyhlášeno roku 1993). Jedná se vlastně o severovýchodní výběžek Českého krasu ležící za hranicí této chráněné oblasti. Pohybuje se v rozsahu nadmořských výšek 220–320 m n. m. Rezervace zahrnuje mnoho menších chráněných území. Nachází se zde rovněž světoznámé geologické odkryvy se statutem Národní přírodní památky, bohatství zkamenělin, menších krasových jevů, významné archeologické objekty a po těžbě různých druhů vápenců byla odkryta i centrální část Barrandienu.Na celém území je možno najít stopy průmyslových podniků zpracovávajících v minulosti vápenec. Jedná se především o sousedství uzavřených lomů (první zmínky o lomech datovány do roku 1820). Za války byly v Prokopském údolí vybudovány podzemní prostory, přičemž byly některé cenné úseky zasypány odvaly, například rokle východně od Prokopského lomu. Primární horninu zde zastupují silurské a devonské vápence, které určují ráz celého území. Přerušují je pouze místy vápnité břidlice, což způsobuje místní snížení reliéfu v údolních svazích. V západní části území se nachází bazaltové vulkanity - hlavním zástupcem jsou Hemrovy skály vzniklé kupením kolem sopečného centra. Při horní hraně údolí leží cenomanské jílovce a pískovce či třetihorní štěrkopísky a čtvrtohorní spraše. Výjimečné je rozpouštění množství vápníku u vodního pramene zvaného Studánka Stydlá, dodnes tak sráží pěnovce (nezpevněný vápenec, odrůda travertinu). Půdy reprezentují hnědé lesní půdy, rendziny a rankery.Vegetaci představují zbytky teplomilných hájů, lesní porosty nebyly nikdy plně rozvinuty kvůli pastvě a zemědělství. Na cenomanských pískovcích se vyskytují doubravy a na hranách vápenců skalky. Příležitostně jsou zde jedinci dubu šípáku (Quercus pubescens) a dřínu s podrostem smldníku jeleního (Peucedanum cervaria) a kakostu krvavého (Geranium sanguineum). Do porostu byl dosazen pámelník a další rostliny, což ale nemůže nahradit původní přírodní floru. Rozlehlé plochy zabírají skalní stepy vyznačující se bohatstvím xerotermních společenstev, charakterizované úzkolistými travami, polodřevnatými keříky, drobnými jednoletkami či cibulovinami. Některé lomové stěny byly osazeny původními skalními druhy, jakým je například tařice skalní (Aurinia saxatilis). Chladnější severní srázy ovládají společenstva v čele s pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), která je považována za postglaciální relikt. Z živočišné říše je Prokopské údolí bohatým nalezištěm zejména drobnějších druhů, například hmyzu a plžů. Obratlovce reprezentují převážně pouze obvyklé druhy okrajů Prahy. V Prokopském háji je zachován osamocený relikt lesních zoocenoz, v jiných oblastech potlačených již v pravěku. Jedná se o fosilní nálezy. Zaniklá byla i pastva ovcí a koz, která se udržovala ještě za 2. světové války. V současné době je opět obnovena řízená pastva koz k udržování ploch, jež mají přírodovědeckou důležitost (finanční podporu zařizuje Magistrát hlavního města Prahy).
|
