Tahač kanónů T-20 Komsomolec (rusky бронированный гусеничный тягач "Комсомолец" Т-20) vznikl na základě požadavku Rudé armády na tahač, který by byl schopen vléci protitankové a plukovní kanóny ráží 37 a 76,2 mm. Prvním z těchto strojů byl tahač Pioněr, kterého bylo vyrobeno kolem 50 kusů, ovšem tomuto typu chyběla odpovídající ochrana obsluhy. Roku 1937 byla zhotovena konstrukce pancéřového tahače, který byl založen na komponentech plovoucího tanku T-38.

PropertyValue
prop-cs:dojezd
  • 152.0
prop-cs:délka
  • 3,45 m
prop-cs:hlavníZbraň
  • kulomet DT ráže 7,62 mm
prop-cs:hmotnost
  • 3.460000 (xsd:double)
prop-cs:jméno
  • Tahač děl T-20 Komsomolec
prop-cs:max.Rychlost
  • 47.0
prop-cs:motor
  • GAZ-M1
prop-cs:obrázek
  • Komsomolets armored tractor helsinki 2.jpg
prop-cs:pancíř
  • 7 (xsd:integer)
prop-cs:popisek
  • T-20 Komsomolec
prop-cs:posádka
  • 2 (xsd:integer)
prop-cs:pwRatio
  • 12 (xsd:integer)
prop-cs:sílaMotoru
  • 50.0
prop-cs:výška
  • 1,58 m
prop-cs:wikiPageUsesTemplate
prop-cs:šířka
  • 1,86 m
dbpedia-owl:abstract
  • Tahač kanónů T-20 Komsomolec (rusky бронированный гусеничный тягач "Комсомолец" Т-20) vznikl na základě požadavku Rudé armády na tahač, který by byl schopen vléci protitankové a plukovní kanóny ráží 37 a 76,2 mm. Prvním z těchto strojů byl tahač Pioněr, kterého bylo vyrobeno kolem 50 kusů, ovšem tomuto typu chyběla odpovídající ochrana obsluhy. Roku 1937 byla zhotovena konstrukce pancéřového tahače, který byl založen na komponentech plovoucího tanku T-38. Tento tahač děl byl do výzbroje zařazen pod názvem T-20 a dostal bojové jméno Komsomolec.Podvozek tahače sestával ze čtyř spárovaných pojezdových kol, předního hnacího a zadního napínacího kola a dvou kladek. Stroj poháněl benzínový motor GAZ-AA o výkonu 40 hp, pozdější série měly modernější GAZ-M1 o výkonu 50 hp. Převodovka měla čtyři rychlosti vpřed a jednu vzad, tahač mohl vléci třítunový náklad rychlostí 2,5 km/h. Osádka se skládala ze dvou mužů - řidiče a velitele vozu, který byl zároveň střelcem. Za kabinou byl přepravní prostor, kde se mohlo přepravovat šest osob na sklopných sedačkách, případně mohl být tento prostor využit jako nákladový. Nad tímto prostorem se dala napnout plachta. Sériová výroba T-20 byla zahájena v listopadu 1937, přičemž docházelo k postupné modernizaci. Produkce bylo ukončena v létě 1941, celkem bylo vyrobeno 7780 kusů.Na podvozku T-20 vzniklo i samohybné dělo ZiS-30.
dbpedia-owl:thumbnail
dbpedia-owl:wikiPageExternalLink
dbpedia-owl:wikiPageID
  • 180273 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageLength
  • 2885 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageOutDegree
  • 21 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageRevisionID
  • 15113975 (xsd:integer)
dbpedia-owl:wikiPageWikiLink
dbpedia-owl:wikiPageWikiLinkText
  • T-20 Komsomolec
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • Tahač kanónů T-20 Komsomolec (rusky бронированный гусеничный тягач "Комсомолец" Т-20) vznikl na základě požadavku Rudé armády na tahač, který by byl schopen vléci protitankové a plukovní kanóny ráží 37 a 76,2 mm. Prvním z těchto strojů byl tahač Pioněr, kterého bylo vyrobeno kolem 50 kusů, ovšem tomuto typu chyběla odpovídající ochrana obsluhy. Roku 1937 byla zhotovena konstrukce pancéřového tahače, který byl založen na komponentech plovoucího tanku T-38.
rdfs:label
  • T-20 Komsomolec
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Tahač děl T-20 Komsomolec
is dbpedia-owl:wikiPageRedirects of
is dbpedia-owl:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of