Cognomen (latinsky dosl. spolujméno, pl. cognomina) tvořilo třetí část římského jména (viz nomen). Původně cognomina charakterizovala svého nositele podle určitého typického znaku (srov. cicero hrášek), později se však dědila v rámci rodu (gens); cognomen obvykle přejímal nejstarší syn. Protože cognomen sloužilo především pro rozlišení jednotlivých osob, můžeme jej považovat za jakéhosi předchůdce našeho příjmení, které se ovšem v Evropě objevuje až během 18.
